Proč objevila jsi se tady
Nežádána, nehledána
Proč zlámala jsi mé řasy
Tíhou slz
Nepostrádala jsem tě tady
Ve spleti hříšných myšlenek
Netoužila jsem po tobě
Po tvých bědech, poutech, iluzích
Kousnutím jsi do mých žil vlila
Strach, beznaděj a spoustu rozkoše
Nenávidím tě, ty děvko zrádná
Závislá jsem na tobě
Udělala jsi ze mě blázna
Jsem vrah, lhář a myslitel
Piju, kouřím, sexuji
Jen kvůli tobě!!!
© 2009- Wilhemina Sedgwick
Jakou klaunovskou roli to zástáváš
Smutnou, rozveselující či snad zákeřnou
Červený nos máš z množství vypitého vína
Prsty dlouhé z loupení cizích snů
Kapsy narvané marnotratnou láskou
Jsi sama sobě k smíchu
Všichni kolem to pozorují
Rozteklá líčidla píší ti na kůži
Že zkurvenou děvkou ty zůstáváš dál…
© 2009- Wilhemina Sedgwick
Skrze sklenici vína svět zdá se barevnější
Karikatury tvarů a lámavost světla
Dodává tomu ten správný glanc
Líbí se mi ta otupenost a nostalgie
Se kterou vykračuji vstříc
Teplým nocím a delším dním
Vůně se snoubí s myšlenkami
Které tíží a podněcují
Můj kolotoč nálad
Bez mantinelů a brzd
Tančím, tančím, tančím
Našlapuji na hlouposti svých slov
Vyřčených do modrých očí
Jak jedovatá zdá se být její existence
Zmítána v kapičkách slz
Ztracená sama v sobě
Kolik vzdušných zámků už dobyla
Tolik smaragdových růží zabila
Pije, kouří, pláče
A stýská si…
© 2009- Wilhemina Sedgwick
Evropská Unie
Evropská unie je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření v roce 2007 tvoří 27 členských států s celkem 496 miliony obyvatel (přibližně 7,5 % světové populace). EU vznikla z Evropského společenství v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější pod názvem Maastrichtská smlouva, která navazovala na předchozí evropský integrační proces, jehož počátky spadají do padesátých let 20. století.
Mezi základní principy Evropské unie patří přenesení některých pravomocí národních států na Evropská společenství. EU má však pouze ty pravomoci, které jí byly svěřeny jednotlivými členskými státy, nelze tedy hovořit o EU jako o federaci. Její způsob rozhodování je ve světovém měřítku unikátní, proto je Evropská unie považována za státní uspořádání sui generis (= svého druhu, mající svérázný charakter).
Proklamovaným cílem EU je vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie, podpora rozvoje a růstu hospodářství, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a zlepšování životní úrovně a kvality životního prostředí. K zabezpečení těchto cílů slouží čtyři základní svobody vnitřního trhu: volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, a dále společné politiky Evropské unie například v oblastech hospodářské soutěže, měnové unie, společné obchodní politiky a zemědělství.
Právní základ Evropských společenství představují především primární prameny, které mají povahu mezinárodních smluv, z nichž nejvýznamnější jsou zřizovací smlouvy, a sekundární prameny, jež se blíží právu vnitrostátnímu. Mezi ně náleží přímo účinná nařízení a směrnice.
Vznik
Po otřesných zkušenostech z 2. světové války bylo hlavním motivem evropské integrace začátku padesátých let zabezpečení míru a bezpečnosti na evropském kontinentě – ve společnosti převažoval názor, že mír a bezpečnost nedokáží zajistit klasické národní státy, ale sjednocující se Evropa. Zdůrazňovala se také potřeba „nového ducha“’ v protikladu k meziválečnému ekonomickému a politickému nacionalismu.
Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí, v roce 1950 symbolicky 9. května předložil návrh sjednocené Evropy, dnes známý jako Schumanova deklarace(komunistickými režimy pejorativně zvaný Schumanova doktrína), který konkretizuje předcházející prohlášení evropských politiků. Vznik Evropského hospodářského společenství (EHS), Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) započal evropskou integraci.
Po přijetí Velké Británie, Dánska a Irska v roce 1973 a Řecka v roce 1981 byl v roce 1985 přijat dokument Bílá kniha o opatřeních k dokončení vnitřního trhu do roku 1992, který analyzoval tehdejší situaci jako podklad pro budoucí jednání o Jednotném evropském aktu. Ten spolu s tzv. Schengenskou dohodou vytvořil základní kostru tehdejšího EHS a položil základ pro další integrační aktivity.
Podepsáním Maastrichtské smlouvy v roce 1992 uzavřeli vrcholní evropští představitelé výraznou reformu zakládajících smluv. Nově se na evropské úrovni začalo spolupracovat v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a justičních záležitostí. Smlouva oficiálně přejmenovala Evropské hospodářské společenství na Evropské společenství a dala základ Evropské unii, která měla pomocí tzv. třech pilířů zastřešovat všechny existující integrační aktivity .
Přijetí nových států v roce 1995 a 2004, resp. 2007 a zavedení společné evropské měny poukázalo na vůli k další integraci. Snaha o sjednocení jednotlivých evropských orgánů a jasné vymezení pravomocí EU tzv. Evropskou ústavou však vyvolalo vnitřní nesouhlas některých států a ústava nebyla ratifikována.
Dnešní členové
V současnosti 27 členských států, celkovou rozlohu 4 314 000 km², přibližně 496 miliónů obyvatel (což je třetí největší populace na světě po Číně (1 306 mil.) a Indii (1 080 mil.)) a HDP stejně vysoké jako USA.
Do současné doby se rozšířila celkem šestkrát. Poprvé v roce 1973 o Dánsko, Irsko a Spojené království. Řecko se připojilo v roce 1981, následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986. Další rozšíření bylo v roce 1995, kdy se členy staly Finsko, Rakousko a Švédsko. Předposlední rozšíření v květnu 2004 bylo největší v historii Unie. Členy se stalo těchto 10 zemí: Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. V roce 1985 společenství opustilo Grónsko, když v referendu 52% obyvatel hlasovalo proti setrvání země ve společenství. 1. ledna 2007 pak vstoupilo též i Rumunsko a Bulharsko.
Historie, smlouvy a struktura
V předchozích vlnách rozšíření nebyla ze strany Evropské unie pro kandidátské země stanovena žádná kritéria, která by bylo třeba splnit, aby se země stala plnoprávným členem EU (kromě obecně platných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách). Ekonomická i politická situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích kandidátů na členství, Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani stanovila, že: „K přistoupení dojde, jakmile bude daná země schopna převzít závazky vyplývající z členství a zároveň bude schopna splňovat hospodářské a politické podmínky.“ Tyto požadavky je od té doby nutné splnit, aby se kandidátská země mohla stát plnoprávným členem EU. Jsou souhrnně označovány jako tzv. Kodaňská kritéria:
- politická kritéria: kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a práv menšin
- ekonomická kritéria: země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie
- kritéria přijetí acquis communautaire: země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie
Členské země
Chorvatsko
Stalo se kandidátskou zemí v roce 2004. Evropská unie s ním zahájila přístupové rozhovory 3. října 2005 (ve stejný den jako s Tureckem). Do poslední chvíle však nebylo jisté, zda rozhovory vůbec začnou kvůli dřívější malé ochotě chorvatské strany spolupracovat s Mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). V poslední době však Chorvatsko udělalo veliký pokrok při hledání generála Ante Gotoviny, obviněného z válečných zločinů, a tím splnilo zbývající podmínku pro zahájení přístupových rozhovorů. Podle vyjádření některých politiků je reálný vstup do EU k roku 2009.
Turecko
O možném vstupu Turecka do EU se vedou debaty již po desetiletí. Turecko podalo oficiální přihlášku v roce 1987, ale oficiální status dostalo až po summitu v Helsinkách v roce 1999. Evropská unie dodržela předem plánovaný termín a 3. října 2005 zahájila s Tureckem rozhovory o vstupu do EU. Rakousko se do poslední chvíle snažilo, aby jediným výsledkem přístupových jednání nemuselo být pouze plné členství v EU, ale také nějaká forma přidružení. To se nakonec prosadit nepodařilo. Očekává se,[zdroj?] že přístupové rozhovory budou trvat „nejméně 10 let“.
Zastánci přijetí Turecka poukazují na to, že by to znamenalo stabilizaci jeho institucí a právního řádu a posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě. Pokud by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí, není podle nich možné jeho vstup dále oddalovat. Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a pokrok v oblasti ochrany lidských práv.
Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to, že jeho převážná část leží mimo Evropu a dále argumentují tím, že má velmi špatné vztahy se sousedním Kyprem a Arménií. Mnozí z nich také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy. Kritici přijetí Turecka do EU se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě (předpokládá se, že by Turecko bylo v době vstupu nejlidnatějším státem EU, navíc s většinovou muslimskou populací).
Makedonie
Evropská unie udělila Makedonii oficiální status kandidátské země 17. prosince 2005, ale oficiální přístupová jednání nebyla zahájena. Vedoucí představitelé Evropské unie ocenili pokrok, který Makedonie učinila v politické i hospodářské oblasti. V období před vstupem do EU bude ale muset mimo jiné vyřešit spory s Řeckem o název státu a zmírnit etnické spory mezi Makedonci a menšinovými Albánci. Vstup do EU se předpokládá v období 2010–2015.
Potenciální kandidátské země
Jako potenciální kandidátské země pro vstup do EU jsou oficiálně stanoveny Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Kosovo [5] Evropská unie na nejvyšší úrovni oficiálně potvrdila svůj příslib konečného členství v EU pro tyto země, pokud splní kritéria pro přistoupení.[6]
Země, které v minulosti žádaly o vstup, ale nestaly se členy
Norsko
Norsko požádalo o vstup do EU již dvakrát, v obou případech ale občané hlasovali v referendu proti vstupu do EU (v letech 1972 a 1994). Jako všechny severské státy se Norové obávají ztráty své suverenity, hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu. Norsko je bohatý stát a navíc s velkými ložisky ropy a zemního plynu, tím také odpadá ekonomický motiv vstupu do EU. Ač nečlen EU, zapojuje se Norsko aktivně do práce některých agentur zřízených unii, např. je aktivním členem Evropské agentury pro životní prostředí (EEA).
Švýcarsko
V roce 1992 podala švýcarská spolková vláda přihlášku do Evropské unie, ale bez podpory parlamentu a voličů. Obdobně jako v Norsku občané odmítli v referendu již samotná přístupová jednání. Panovaly obavy ze ztráty tradiční švýcarské neutrality, omezení suverenity a politických práv, dále také z masivního zvýšení daní na úroveň EU.
Švýcarsko zvolilo cestu bilaterálních smluv s Unií. Tak např. v rámci Bilaterálních smluv II. přistoupilo od roku 2006 k dohodě o Schengenském prostoru.
Evropské instituce
Základním principem fungování Evropské unie je svěřování pravomocí, které byly dříve v kompetenci členských států, na evropské instituce. Základem evropských institucí je tzv. „institucionální trojúhelník“ – Rada Evropské unie, Evropská komise a Evropský parlament.
Rada Evropské unie
Rada Evropské unie (dříve Rada ministrů, dnes zkráceně pouze „Rada“) je rozhodující institucí EU a zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni. Přestože mnohé pravomoci v minulosti delegovala na Komisi, zůstává stále nejvlivnějším orgánem EU. Významné pravomoci má v oblastech 2. a 3. pilíře (např. společná zahraniční politika nebo policejní spolupráce), v oblasti 1. pilíře může rozhodovat pouze na základě návrhu Komise.
Rada se skládá z ministrů vlád jednotlivých států, kteří se schází podle potřeby. Nejčastější zasedání mají ministři zemědělství (přibližně čtrnáctkrát do roka), ministři financí (oficiální název Ecofin) a ministři zahraničních věcí (Všeobecná rada), kteří se scházejí přibližně jednou za měsíc. Jednání probíhají v Bruselu a Lucemburku.
Důležitým poradním orgánem pro Radu ministrů je COREPER (čili Výbor stálých zástupců).
Rada rozhoduje buď jednomyslně, kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů. Jednomyslnost je požadována v oblasti 2. a 3. pilíře. Prostou většinou se hlasuje pouze o procedurálních otázkách a některých aspektech společné obchodní politiky jako např. antidumpingová ochrana. Většina rozhodování se provádí na základě kvalifikované většiny, kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel.
Každý půlrok předsedá Radě jiná země EU. Hlavní úkoly předsedající země je organizovat setkání Rady a reprezentovat EU navenek.
Evropská komise
Evropská komise sleduje zájmy Evropské unie jako celku, komisaři tedy nemají přihlížet k zájmům jednotlivých zemí. Největší pravomoci má v oblasti 1. pilíře, má právo iniciovat návrhy zákonů a dohlíží na dodržování přijatých smluv. Vypracovává také návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění. Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody. Má významné pravomoci při přijímání nových členů do Unie a zajišťuje kontakty s nečlenskými státy EU.
Na základě Smlouvy z Nice má každá země jednoho komisaře, v současnosti je jich tedy 27. Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů. Sídlo má v Bruselu.
Evropský parlament
(Budova Evropského parlamentu se nachází ve Štrasburku)
Evropský parlament funguje jako kontrolní a poradní orgán Evropské unie. Schvaluje složení Evropské komise a má právo kontrolovat její činnost, podílí se na tvorbě zákonů, vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami a přijímáním nových členských států. Má také značné pravomoci v oblasti společného rozpočtu EU.
Na základě Smlouvy z Nice má dnes Evropský parlament 785 poslanců, kteří jsou od roku 1979 voleni obyvateli EU na období pěti let. Poslanci mají možnost sdružovat se do poslaneckých klubů na základě politické příslušnosti, nejsou tedy rozsazeni podle národností. Sídlem EP je Štrasburk, ale parlament pracuje také v Bruselu a Lucemburku. Evropský parlament se usnáší prostou většinou.
Evropská rada
Evropská rada (pozor na záměnu s Radou Evropské unie, popř. Radou Evropy) se schází přibližně třikrát do roka, skládá se z hlav států a předsedů vlád členských států EU, ministrů zahraničí a představitelů Evropské komise. Rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry, kterými se má Unie ubírat. Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti.
Další instituce
Evropský soudní dvůr dbá nad dodržováním evropského práva a je významným kontrolním orgánem EU. Má sídlo v Lucemburku.
Účetní dvůr má za úkol kontrolovat, zda finanční prostředky Unie jsou vynakládány podle správných zásad na správné účely, sídlí též v Lucemburku.
Evropská investiční banka poskytuje veřejným i soukromým subjektům dlouhodobé půjčky na kapitálové investice. Sídlo banky je v Lucemburku, s pobočkami v Athénách, Lisabonu, Londýně, Madridu a Římě.
Evropský investiční fond pomáhá s rozšiřováním transevropských infrastruktur a poskytuje záruky na půjčky malým a středním podnikům. Sídlí v Lucemburku.
Evropský ombudsman se zabývá stížnostmi na činnosti orgánů a institucí EU. Sídlí ve Štrasburku.
Evropská centrální banka je klíčovou institucí pro činnost Evropské měnové unie. Sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem.
Evropský soudní dvůr
Významné poradní a konzultativní orgány Evropské unie jsou:
Hospodářský a sociální výbor
Výbor regionů
Politiky Evropské unie
Od podpisu Maastrichtské smlouvy se oblasti politické činnosti EU, tzv. politiky EU, schématicky dělí do tzv. tří pilířů.
Pod první pilíř spadají ty politiky, které mají často spojitost s hospodářstvím členských států a jejich realizace většinou začala již před Maastrichtem. Hovoříme tak o politikách Evropských společenství. Tyto politiky jsou spravovány na supranacionální úrovni zpravidla prostřednictvím Evropské komise bez primárního vlivu členských států.
Politiky spadající pod další dva pilíře byly zavedeny až Maastrichtskou smlouvou. Integrace v těchto oblastech je politicky citlivá, a proto mají členské státy při rozhodování velmi často právo veta. Rozhodování tedy probíhá na mezivládní úrovni zpravidla prostřednictvím Rady EU.
1) Evropské společenství
Společná zemědělská politika
Hospodářská a měnová unie
Celní unie a Společný trh
Společná obchodní politika
Regionální a strukturální politika
Dopravní politika
Sociální politika
Schengenský prostor
Občanství EU
Vědecko-výzkumná politika
Politika hospodářské soutěže
Ekologická politika
Politika ochrany spotřebitele
Vzdělání a Kultura
Společná rybolovná politika
Azylová a přistěhovalecká politika
2) Společná zahraniční a bezpečnostní politika
Zahraniční politika:
Spolupráce v zahraniční politice
Dodržování míru
Volební pozorovatelé
Lidská práva
Demokracie
Rozvojová pomoc
Bezpečnostní politika:
Evropská bezpečnostní politika
Evropské síly rychlé reakce
Odzbrojování
3) Policejní a justiční spolupráce
Pašování drog a obchod se zbraněmi
Obchod s lidmi
Terorismus
Zločiny proti dětem
Organizovaný zločin
Korupce
Ekonomika Evropské unie
Evropská unie je největší světovou ekonomikou s HDP 12 954 042 milionů USD (2006). Evropská ekonomika má dlouhodobě aktivní saldo běžného účtu platební bilance a nízkou inflaci (zvláště v zemích bývalé „patnáctky“); již několik let však zažívá ekonomickou stagnaci a s tím spojenou relativně vysokou nezaměstnanost. Je třeba říci, že mezi jednotlivými státy existují významné rozdíly jak v ekonomické vyspělosti, tak i ostatních ekonomických ukazatelích. Většina hospodářských aktivit je buď koordinována (např. sociální politika) nebo je zcela v pravomoci institucí Evropské unie (např. obchodní politika).
Společný trh
Všechny státy Evropské unie jsou zapojeny do jednotného vnitřního trhu, což znamená, že:
je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu
neexistují technické překážky obchodu (rozdíly technických požadavcích, různé stupně ochrany duševního vlastnictví apod.)
snížení administrativy v daňové oblasti
Euro
Šestnáct zemí EU (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko) je navíc členy eurozóny, což znamená, že na jejich území platí jako jediná zákonná měna euro. Nutnou podmínkou pro přijetí eura je splnění Maastrichtských (konvergenčních) kritérií:
průměrná míra inflace země v období jednoho roku před prověřením o vstupu do závěrečného stadia nesmí převýšit o více jak 1,5 % průměrnou míru inflace tří zemí s nejnižší mírou inflace
dlouhodobá nominální úroková míra nesmí v roce před prověřením země o možnosti vstupu do závěrečného stadia převýšit o více jak 2 % průměrnou úrokovou míru tří zemí s nejnižší mírou inflace
deficit veřejných financí nesmí převýšit 3 % HDP a státní dluh nesmí převýšit 60 % HDP v době, kdy bude EU prověřovat vstup do EMU
kritérium státního dluhu menšího než 60 % se považuje za splněné, pokud se podíl dluhu na HDP dlouhodobě snižuje
měnový kurz členské země nesmí překročit rozpětí dané Evropským měnovým systémem (EMS) a alespoň dva roky před prověřením možnosti vstupu do závěrečného stadia nesmí členská země devalvovat svou měnu oproti měnám ostatních členských zemí EU
Financování a rozpočet EU
Rozpočet Evropské unie je určen k financování politik EU, administrativních výdajů evropských institucí a další účely. Na rozdíl od národních rozpočtů musí být vždy vyrovnaný, nepřipouští se tedy rozpočtové deficity. Na základě usnesení Rady v období 1999-2006 nesmí výdaje rozpočtu překročit 1,27 % HDP Unie (podíl výdajů národních rozpočtů na HDP jednotlivých členských států se přitom pohybuje okolo 40 %).
Návrh rozpočtu vypracovává Komise a předkládá jej ke schválení Radě. Evropský parlament je oprávněn návrh pozměnit.
Příjmy rozpočtu tvoří převážně odvody založené na HDP členských zemí (73,0 %), dále pak celní poplatky a zemědělské dovozní dávky (11,5 %) a podíl na dani z přidané hodnoty (DPH) členských zemí (14,4 %).
Výdaje rozpočtu tvoří výdaje na zemědělství (42,9 %), strukturální fondy a Kohezní fond (35,6 %), vnitřní politiku (7,4 %), zahraniční aktivity (4,3 %), administrativu (5,2 %), rezervy (0,4 %) a předvstupní pomoc (2,9 %)
Česká republika a Evropská unie
Situace po roce 1989
Integrace do západoevropských struktur byla jedním z hlavních cílů Československa po sametové revoluci v roce 1989. První významnou změnou bylo otevření hranic a odstranění řady dovozních kvót. Před Československem ale stál obtížný úkol transformace centrálně plánované ekonomiky na tržní, což byla nutná podmínka integrace do Evropské unie; tuto skutečnost si uvědomovali političtí představitelé na obou stranách.
Již v roce 1989 byl založen fond PHARE, jehož úkolem bylo pomáhat Polsku a Maďarsku při přechodu na tržní ekonomiku prostřednictvím finančních grantů a poradenství. Postupně se jeho působnost rozšířila i na další státy bývalého východního bloku, Československo k němu přistoupilo v roce 1990.
Asociační dohody – počátek integrace do EU
V průběhu první poloviny 90. let byly s postkomunistickými státy uzavírány asociační dohody (též dohody o přidružení nebo Eurodohody), které sice nedávaly záruku na budoucí členství v EU, ale umožňovaly lepší politický dialog, institucionální spolupráci a odstraňování obchodních bariér (Evropská unie se zavázala snižovat svoje cla a kvóty rychleji než východní státy, aby zmírnila dopady volného obchodu na jejich ekonomiky). Po rozpadu Československa musela Česká republika podepsat Eurodohodu znovu; ta vstoupila v platnost 1. února 1995. Na základě této dohody se český premiér také například mohl účastnit zasedání Evropské rady a rezortní ministři se mohli 2x ročně účastnit zasedání Rady ministrů.
V průběhu první poloviny 90. let se představitelé EU zdráhali dát závazný termín, kdy budou moci vstoupit postkomunistické země do Evropské unie. V červnu 1993 byla ale na summitu v Kodani schválena tzv. Kodaňská kritéria, která určovala podmínky vstupu pro budoucí nové členy: budoucí členský stát musí mít mimo jiné stabilní tržní ekonomiku schopnou vypořádat se s konkurenčními tlaky uvnitř EU a ustálené demokratické instituce.
Přístupová jednání
Přehled uzavření přístupových jednání ČR s EU
Kapitoly 1.–31. přístupových smluv (datum uzavření)
Volný pohyb zboží (7.12.1999)
Volný pohyb osob (26.10.2001)
Volný pohyb služeb (29.3.2001)
Volný pohyb kapitálu (1.6.2001 )
Právo společností (29.3 2001)
Hospodářská soutěž (24.10.2002)
Zemědělství (13.12.2002)
Rybolov (19.4.1999)
Doprava (13.12 2002)
Daně (28.11.2001)
Hospodářská a měnová unie (7.12.1999)
Statistika (19.4.1999)
Sociální politika a zaměstnanost (1.6.2001)
Energetika (12.12.2001)
Průmyslová politika (22.6.1999)
Malé a střední podniky (10.11.1998)
Věda a výzkum (10.11.1998)
Školství (10.11.1998)
Telekomunikace (19.4.1999)
Kultura a audiovizuální politika (11.6.2001)
Regionální politika (22.4.2002)
Životní prostředí (1.6.2001)
Ochrana spotřebitelů a zdraví (19.5.1999)
Spravedlnost a vnitro (12.12.2001)
Celní unie (14.6.2000)
Vnější vztahy (14.6.2000)
Společná zahraniční a bezpečnostní politika (6.4.2000)
Finanční kontrola (26.10.2001)
Rozpočet (13.12.2002)
Instituce (13.12.2002)
Různé (13.12.2002)
viz též Tři pilíře Evropské unie
Česká republika podala oficiální žádost o členství v EU 17. ledna 1996; od té doby se stal vstup do EU jednou z priorit české zahraniční politiky, s významnými dopady také na domácí politickou a ekonomickou situaci (např. nutnost postupné implementace acquis communautaire do českého právního řádu). V červenci roku 1997 vydala Evropská komise Agendu 2000, která se stala základním metodologickým dokumentem pro přijímání nových členských zemí. Ta dále obsahovala posudky Evropské komise na nově přistupující země ohledně plnění nutných podmínek členství v EU. Na jejím základě Evropská komise doporučila v roce 1997 zahájit přístupová jednání s Českou republikou, Estonskem, Kyprem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem. Samotná přístupová jednání začala s těmito zeměmi v březnu 1998. I v následujících letech vydávala Evropská komise každoroční pravidelné posudky hodnotící pokroky kandidátských zemí v ekonomické, právní, politické i dalších oblastech. Na helsinském summitu v roce 1999 byly zahájeny přístupové rozhovory s dalšími kandidátskými zeměmi: Bulharskem, Litvou, Lotyšskem, Maltou, Rumunskem a Slovenskem (tzv. Helsinská skupina, skupina, v niž byla i Česká republika, se nazývala Lucemburská).
Z důvodů zprůhlednění a zjednodušení vyjednávání přístupu nových zemí k EU se celé acquis communautaire rozdělilo do 31 kapitol (tzv. screening – tabulka vpravo udává data uzavření kapitol Českou republikou). Samotné vyjednávání probíhalo formou mezivládních konferencí, na jedné straně s členskými státy EU (jednání vždy řídila předsednická země EU) a na straně druhé s kandidátskými zeměmi. Pro vstup nových zemí byla velice důležitá ratifikace Smlouvy z Nice v roce 2003, která mimo jiné připravila evropské instituce na přijetí nových členů. V prosinci 2002 byla v Kodani s deseti kandidátskými státy uzavřena jednání; smlouva o přistoupení byla podepsána v dubnu 2003 v Athénách; datum vstupu těchto deseti zemí do EU: 1. květen 2004. Smlouvy o přistoupení ratifikovaly národní parlamenty členských zemí EU, Evropský parlament a taktéž nově přistupující státy. Některé si zvolily parlamentní způsob ratifikace, některé, mezi nimi i Česká republika, si zvolily referendum: v ČR se vyjádřilo pro vstup do EU 77,33 % voličů, volební účast byla 55,21 %.
V současnosti je Česká republika plnoprávným členem Evropské unie, i když existují následující přechodná období vyjednaná v přístupové smlouvě ČR k Evropské unii:
omezení volného pohybu pracovních sil (maximálně do roku 2011, toto omezení se netýká některých zemí, například Spojeného království nebo Irska)
postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům: 25 % v r. 2004, 30 % v r. 2005 a 35 % v r. 2006
omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci – občany EU (7 let) a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU (5 let)
přechodné období do 31. 12. 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích
přechodné období do 31. 12. 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí
přechodné období do 31. 12. 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH
trvalá výjimka pro sníženou sazbu daně DPH z produktů pěstitelského pálení
množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí (týkající se obalových odpadů, čištění městských odpadních vod, omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod.)
Evropská komise přijala 26. července 2007 priority rozvoje České republiky specifikované v Národním strategickém referenčním rámci. Ten určuje strategii čerpání finanční pomoci v souladu s Lisabonskou strategií ve výši 26,69 miliard eur v období 2007 až 2013.
Zdroj: Internet
© 2009- Wilhemina Sedgwick
Housing culture
US
In the US, the floor you enter from the outside is the first floor and then you go up to the second, etc. In many parts of Europe, it´s called the ground floor and then you go up to the first floor.
A garden is a place to grow plants and vegetables whereas the grassy area around a house is called a yard. Most houses in the US have a front yard and a back yard.
The space under the roof of the house (usually for storing old clothes and stuff) is the attic. The underground part of the house is called the basement. Not all houses have these areas.
Bungalow
Is a single floor family home. This term is used mostly in the North, Midwest and West and also not at all in the South.
Ranch house
Is a single floor family home with a low roof and attached garage is extremely popular in the South and West.
British
Cottage
Cottage is the smallest traditional house. The cottage idyll is picturesque and romantic. The garden will be full of roses and herbs. The bedrooms (one or two) will be upstairs, the living room and kitchen downstairs.
Bungalows
Is classic British house and cheaper version of the detached house. They only have a ground floor, possibly with a conservatory at the back. They are seen as ideal for the elderly because it has no stairs.
Flats
In Britain we also have flats in houses or in blocks of flats ant their character is much the same as in the Czech Republic.
© 2009- Wilhemina Sedgwick
Significant US Presidents
Thomas Jefferson
Questions (Aleks.)
• Where did he live?
• Which president was he?
• What did he invent?
• What happened in 1776?
• What are the central ideas of the Declaration of Independence?
Answers (Pauli)
• He lived in the beautiful home in Monticello.
• He was the third president of US.
• He invented the swivel chair.
• The British colonies in North America declared independence.
• Declaration of Independence says that all men are equal and have the rights to: life, liberty and pursuit of happiness.
Abraham Lincoln
Questions (Pauli)
• When did he begin his political career?
• What views did he have?
• When did Civil war begin?
• When did he issue the Emancipation Proclamation?
• How did he die?
Answers (Aleks.)
• His political careers begin in 1847.
• He had anti-slavery and anti-war views.
• Civil war began in 1861.
• He issued the Emancipation Proclamation in 1863.
• He was assassinated by John Wilkes Booth.
Franklin Delano Roosevelt
Questions (Aleks.)
• How many terms was he elected?
• How liked his health?
• What happened in 1933 in the US?
• What did he inroduce?
• And about was this program?
Answers (Pauli)
• He was elected to four terms in office.
• He had polio and was not able to walk.
• The US was in the middle of the Great depression.
• He introduced a program he called the New Deal.
• In this program many people got jobs with government, building roads and dams and other improvements.
Ronald Regan
Questions (Pauli)
• What do you know about his profession before?
• When was he elected?
• What views did he have?
• Which activities have he successful in?
• Where did he is more popular?
Answers (Aleks.)
• He was an actor.
• He was elected in 1980.
• He was very anti-communist.
• He was successful in bringing about an end of to the Cold War.
• He was more popular in abroad than in the USA.
© 2009- Wilhemina Sedgwick
Writting task
• in your notebook write a narrative about a day out that was either very enjoyable or very unpleasant
• the events can be real or imaginary
• write 150- 180 words and follow the plan:
Paragraph 1
• setting the scene (when? where? good or bad?)
Paragraph 2
• description of the events (what happened?)
Paragraph 3
• conclusion (what happened afterwards? or how do you feel about it now?)
I think one of the most embarrassing moment of my life was when I noisy song in my bathroom.
I decided to have a shower because It was really cold and unpleasant early evening. I was looking forward to have a warm shower by reason that I had a cold. I stayed alone in our flat. I knew that nobody woundn ´t come home. I got in the shower recess, closed in it and let go water. We have luxurious shower recess with the radio. I tried to tune some fine radio voices, but I couldn´t find some. After a few minutes later I started to sing songs for I don´t like silence. I was really persuade that Iam still alone. But it was mistake! Even though I had the date with my boyfriend at 9 p.m., he came at 8 p.m. He called me he had come some time earlier but I didnt listen my mobile phone. My boyfriend met my brother ahead of our front door. He let him go in. My brother and boyfriend stood in hall and were laughing for my singing for several minutes.
In the end I ascertained They heard my awful singing and i felt very uneasy. I have never repeated it again!
© 2009- Wilhemina Sedgwick
A review of Hamlet
One of the brilliant film what I’ve recently seen is Hamlet. It is a historical film starring Mel Gibson, Glen Close and Alan Bates.
It was inspired to a book The tragedy of Hamlet, Prince of Danemark. It was written by William Shakespeare – one of the most popular writers. The story is full of love, betrayal, death and blood. It is about young prince Hamlet, who wants take a revenge because of his father’s murder. Hamlet found out that the killer of his father is his own felonious uncle Claudius. Every sob story like this one have no happy ending and this is no departure from the rule.
The acting is amazing. Mel Gibson, who plays a prince, is so cute and gorgeous, as usual. I love his blue eyes. The special effects were incredible- the ghost of Hamlet´s father looked so exciting.
I recommend it, because I enjoyed it. But on the other hand, I prefer the book for my own imagination of the story. If you like tank drama like this, go on and see it.
© 2009- Wilhemina Sedgwick
My dear,
Many thanks for your e- mail, it makes me delighted. Iam so sorry I haven´t written for so long. But I have been very busy. Now I have more free time, so Iam writing to you.
You will be pleased to hear the children who I look after are very gratifing. Goddard- The family Iam staying with is really friendly. Maria and William have two children. The younger one is girl Sarah. She is twelve years old. And the second one is boy Max. He is fourteen years old. Max has Down´s syndrome, but it is not problem, because he is good boy.
As for my social life, it couldn´t be better. I have met lots of interesting people and saw really gorgeous corners of London. Iam in love with this city. Tomorrow we are going to go to Madame Tussaud museum.
It is right time I finished this electrical letter. I have to pick up children from school.
Iam looking forward to your answer.
Have nice days
(signature)
Ps.: Give Peter my regards, if you see him.
© 2009- Wilhemina Sedgwick
Dear Mr. Morgan
I am writting to apply for the post of an au- pair which was advertised at britjob server.
I have considerable experience of working with children. Because I am a volunteer coach of martial arts for children, especially judo and capoeira. My responsibilities there included training difficult movements and knowing of moral rules.
I consider myself to be reliable, witty, friendly , kind and patient. If necessery, I can supply my references from the headmaster of Banik Karvina and also from my teacher of these sports.
I would be very grateful for the opportunity to visit your family and discuss my application with you in person. I am available to interview every day after school. If my application is successful , I will be available to start work on 2nd June.
I am enclosing my CV.
I look forward to hearing from you soon.
Yours sincerely
(signature)
© 2009- Wilhemina Sedgwick
