Helenistická filosofie

- 4.stol. PNL- 529 NL
- po smrti Alexandra Velikého začíná politicky převažovat Svatá říše římská
- řecká kultura se stává kosmopolitní- všechny kultury se shlížejí v řecké filozofii, dochází k míšení řeckého myšlení, orientální nauky a náboženství
- politický vliv Řecka upadá a Řím se stává silnější a silnější
- v této době také vzniká křesťanství

Směry:
• Epikureismus
• Stoia
• Skepticismus
• Eklekticismus
• Novoplatonismus

EPIKUREISMUS
- za zakladatele je považován Epikúros ze Sámu
- tvrdí, že člověk má žít skrytě, projevuje tak svůj odpor ke státu, je proti politické angažovanosti
- věří, že člověk, který žije veřejný život je oslaben
- je proti veřejnému projevu a preferuje soukromí
- neprávem byl považován za zvrhlíka
- na první místo staví rozum, protože rozumem je udržována duchovní slast
Škola:
• Zahrada Epikúra
- učí své žáky především etice
- jediným cílem člověka je dosáhnout blaženosti
- člověk by měl vyhledávat duchovní slasti a vyhýbat se strastem

> ataráxia= duchovní rozkoš spočívající v přátelství a družnosti

Dělí filozofii do 3 složek:
• fyzika (maso)- cesta, jak vysvětlit a dokázat podstatu a existenci světa
• logika (kosti)- cesta, jak zabránit omylům
• etika (duše filozofie)- cesta ke správnému žití

Titus Lucrecius Carus
- římský filozof, který souhlasí s Epikurem, především s jeho pohyby atomů
- zdůrazňuje věčnost hmoty

STOIA
- název odvozen od Athénské stavby
- hlavním učením je učení etiky (poskytují návod, jak správně žít)
- člověk má žít v souladu s přírodou, naopak špatně žije ten, jehož rozum matou vášně (afekty)
- jako první filozofové uznávají lásku mezi všemi lidmi (i mezi otrokem a svobodným občanem)
- zakladatelem je Zenon z Kitia

> apátia= klid, vyrovnanost duše, duševní rovnováha

Seneca
- politik na dvoře císaře Nera, má vynikající paměť
- páchá sebevraždu
- podstata jeho filozofie se nachází v etice
- nejdůležitějším prvkem je láska k bližnímu, proto nabádá otrokáře, aby se chovali k otrokům jako k lidem

Epiktétos
- řecký otrok
- znázorňuje život ve shodě s přírodou a s boží prozřetelností
- tvrdí, že člověk by měl mít sebeúctu a vážit si svobody
- nakonec je z otroctví propuštěn a stává se svobodným občanem

Marcus Aurelius
- říká, že filozofie je učitelkou všech ctností
- své filozofické úvahy píše na vojenských taženích pro své vlastní potěšení
Dílo:
• Hovory k sobě
- rozmluva sama k sobě, hlásá světoobčanství, lásku k lidem a říká, že je třeba odpouštět morální nedostatky

SKLEPTICISMUS
- považují pravé poznání za zcela nemožné
- říkají, že v tomto období, kdy se mísí tolik náboženství, není možné najít pravdu, protože neví,
které kultuře mají věřit
- zakladatelem Pyrrhos
- sídlem se stává platónská Akadémia

> Nauka o tropech- chtějí dokázat, že pravda neexistuje, poukazují na rozdílnost mezi lidmi
(po fylozofické, etické i psychické stránce), rozdílnost náboženství a výchovy

EKLEKTISMUS
- Eklektici chápou filozofii jako prostředek pro orientaci ve světě, podřizují tomu pravidla svého výběru

Marcus Tullius Cicero
- nejznámější Eklektik
- vychováván v Řecku , své názory si vybírá z řecké filozofie

Filon Alexandrijský
- vychází z orientální filozofie

NOVOPLATONISMUS
- filozofové se vracejí k myšlenkám Platóna, které spojují s myšlenkami Aristotela a Stoiků

Plotínos
Proklos

© 2009- Wilhemina Sedgwick

PředSokratovská filosofie

- přírodní, 6.- 5. století PNL
- kosmologické období
- filosofové se snaží o nalézání řádu (logos) našeho světa, který nazvali kosmos (svět)
- na základě vědeckého bádání nutnost míti vše podloženo
*hylozoisté= nacionalisté
- Řím je koulébkou filosofie, jeho poloha, obchod, mořeplavectví, demokracie zajišťovala styky s cizími kulturami> nové myšlení

Představitelé:
• Milétská škola
• Pythagoras
• Herakleitos
• Eleathé
• předchůdci Atomistů
• Atomisté

Milétská škola
- dle města Milétos (bohaté, slavné město), řecký městský stát v Malé Asii
- snaha filosofů o nalezení pralátky= arché> lidé v ní vidí základ světa, základ všeho
- materialisté, hylozoisté
*hylé= hmota *zoé= život

Představitelé:
• Tháles
- první přirodovědec, filosof, významný matematik, učitel
- učil, že základem světa je voda, pro svou proměnlivost přisuzuje vodě božské vlastnosti, ptž stejně jako bohové je věčná
- Země je dle něj plochá deska ležící na hladině světového oceánu, v důsledku vlnovití vzniká zemětřesení
- jako první přišel na fakt, že přírodní katastrofy způsobují přírodní vědy nikoliv Bůh
- přesně spočetl kolik má rok dní, předpověděl zatmění Slunce, vymyslel tzv. Thaletovu větu (úhel v trojúhelníku)

• Anaximénes
- za pralátku považuje vzduch, ptž je nejméně postižitelný a souvisí s dýcháním> dech je živoucí
- Země je dle něj kotouč, nejblíž Zemi je Měsíc, potom Slunce a hvězdy
- když se vzduch zhušťuje, vzniká chlad v prostředí> vznik země, vody, kamení
- když vzduch řídne, vzniká teplo> oheň

• Anaximandros
- student Thálese
- dochovala se část jeho díla: O přírodě (za arché v něm považuje apairon> hmota v obecné podobě z niž vyšli všechny ostatní látky, nikde se nevyskytuje)
- Země je podle něj původně v tekutém stavu a pomalým vysycháním se na ní zrodil život, přičemž živočichové žili ve vodě, a poté přešli na pevninu
- sestavil první mapu světa, model vesmíru a zdokonalil sluneční hodiny (matematikou)
> naivní materialisté

Pythagoras a jeho škola
• Pythagoras
- pocházel z řeckého ostrova Sámos, ale působil na J Itálie většinu svého života
- vědec, matematik, filosof
- zakladatel spolku Orfiků (dle bájného Orfea)> spolek věřil v reinkarnaci a označili tělo za hrob duše (sóna séna)> vedli asketický způsob života, ctili autoritu nejvyššího (Mistra), uznávali vzdělanost mezi ženami> nakonec rozehnáni, protože se chtěli uplatnit v politice, považovali za základ světa číslo, matematiku považovali za střed filosofie
- 1 bod+ 2 přímka+ 3 rovina+ 4 prostor= součet číslo deset>> dokonalé, posvátné a všemocné číslo
- poprvé nazval svět kosmem (dle řádu, který se v něm nachází)
- říká, že vše je uspořádáno dle číselných vztahů> důkaz našel v hudbě mezi délkami znějících tónů loutny
- číslům připisoval i vztahy mezi lidmi (3 manželství, 4 spravedlnost, 10 přátelství)
- velice pověrčivý (při vymýšlení Pythagorovy věty obětoval sto býků)
- po jeho smrti dochází k rozpuštění a jeho škola ve 4. st. PNL zaniká
- znovu dochází k obnovení Pythagorova učení v 1. st. NL> NovoPythagorismus

Herakleitova škola
• Herakleitos z Efesu
- vede asketický život, uzavřený člověk, přezdíván temný filosof
- představitel Iónské školy
- podobně jako Miléťané hledal pralátku a viděl jí v přírodě> oheň
- své filosofické myšenky popsal v pojednání o přírodě> toto dílo je napsáno vybraným slohem v podobně aforismů> stručné, vtipné vyjádření myšlenky postavené na protikladech
- učil, že se vše mění, vše plyne, existuje dění > přechod z jednoho stavu do druhého
- dle něj je každá věc stejná, ale zároveň jiná, měnící se (teplo se mění v chlad, mládí ve stáří)
- příčinu pohybu vzniku a zanikání vidí v protikladech, které jsou ve všech věcech
“Dvakrát nevstoupíš do téže řeky”
“Pantharhei, vše se mění, plyne”
- je považován za jednoho z největších dialektiků před Héglem> umění rozmlouvat

Elejská škola
- Eleaté, J Itálie, dle města Eleá
- opakem Herakleita> věc se nemění, vše zůstává stát
- zabývají se pohybem, popírají prázdný pohyb a prostor

• Xenofánes
- básník, pěvec, filosof, proslavil se kritikou bohů (říká, že bohům jsou dané lidské vlastnosti a že jsou
stvořeni dle obrazu člověka a to přeci není možné)
- je ateistou i panteistou
- Bůh je identický s celkem světa, je všudepřítomný, ale v jeho existenci nevěří

• Parmenides
- hovoří o neměnnosti a věčnosti světa, popírá prázdný pohyb a prostor, klade důraz na gnozeologii> říká, že smysly klamou, důležitý pro poznání je rozum

• Zenon z Eleje
- rozvinul Parmenidovo učení a vytvořil tzv. aporie> obtížná filosofická otázka, která má dokázat neměnnost pohybu
- nejznámější aporie je Achyles a želva, letící šíp
- s rozvojem matematiky došlo k popření aporií

Předchůdci Atomistů
• Empedokles
- státník, učitel, filosof, lékář, klade důraz na vědecké pozorování a pokusy
- eklektik> člověk vybírající si z různých myšlenek dřívějších filosofů (pouze to nejzajímavější) a vytváří si vlastní názory a podstaty
- říká, že jsou 4 základní principy/ pralátky:
> voda
> oheň
> vzduch
> země >> díky tomu všechny věci vznikají i zanikají
- pohyb je ovládán z protikladných aktivních principů> síla sjednocující (láska) a síla rozdělující (svár, nenávist)
- říká, že v přírodě nižší organismy jsou prvnotní, a poté vznikají organismy vyšší
- věří ve stěhování duší a v závěru věří ve svou božskost> skočil do Etny a ona, dle mýtu, vymrštila
pouze jeho střevíc

• Anaxagóras
- přináší filosofii do Athén, rádce Perikla
- snaží se vysvětlit nebeské jevy vědecky
- nařčen z bezbožnosti, umírá ve vyhnanství
- podstatou světa jsou semena (zárodky)> neomezené množství kvantitativně navzájem odlišných pralátek
- spolu s Empedoklem už nepatří mezi hylozoisté, ptž základní částice nejsou dány vlastním životem, ale jsou pohybovány vnější silou> u něj je touto silou kosmický druh, kterou nazval VÚS

Atomisté
- zakladatelem je Leukippos z Milétu, učitel největšího Atomisty Démokrita> hlavní představitel zákona kauzality>> příčinost, ani jedna věc nevzniká z příčiny, ale vše vzniklé vzniká z nějakého důvodu a nutnosti
• Démokritos z Abdéry
- má přezdívku smějící se filosof, pochází z bohaté rodiny, cestovatel
- hlavní zakladatel etiky
- základem a podstatou všeho je dle Atomistů nedělitelná částice atom
- veškerá tělesa jsou složená z atomů, které jsou trvale nezničitelné, vše vzniká složením atomů> shlukují se, při rozdělení atomů vše zaniká
- atomy se pohybují v prázdném prostoru (i duše je složená z atomů)
- atomy se liší svou velikostí a strukturou
- shlukováním vznikají konkrétní věci
- cílem lidského života je dle něj blažennost> ataráxia (spočívá ve spokojené mysli, čehož lze docílit, záleží na rozumu- postavit jej na první místo a neopírat se o hmotné blaho)
- důležitá je výchova, dle ní se tvoří morální základ každého jedince- stydět by se měl člověk nejdříve sám před sebou
„Nezaslouží si, aby žil ten, kdo nemá jediného přítele“
„Ušlechtilost dobytka se zakládá na tělesné síle, ušlechtilost lidí na řádné povaze“
„Rozumný, kdo se nermoutí pro to, co nemá, nýbrž raduje z toho, co má“
„Kdo dostane dobrého zetě, nalezne i syna, kdo nedostane, ztratí i dceru“

© 2009- Wilhemina Sedgwick

Nic

Nic

Neděje se vůbec nic
Žádná zemětřesení, sopečná činnost
Děsivý klid jako před bouří
Už už mělo by se něco stát
Ale pořád nic
Nenáviděné očekávání něčeho,
o čem nic neví,
pouze tuší, nebo doufá
že by mělo být
Něčím nebo někým

Chtělo by to nějaký fantasy svět,
kam by mohla uniknout
Kdykoliv, když nic není a nic se neděje
Kdy necítí nic víc než husté prázdno,
které by se dalo krájet na malé kostičky, kolečka a čtverečky
A pak zase lepit dohromady
Líbilo by se jí to
Možná
Ačkoliv nelíbí se jí už vůbec nic

Chtělo by to novou kůži,
umyvatelnou jako sklenice od mléka
a ruce od fixu

© 2009- Wilhemina Sedgwick

Klasická filosofie

- 5.- 4. století PNL> obd. antropologického obratu (hl. tématem je člověk, nikoliv pralátka)

Představitelé:
• Sofisté
• Sokrates
• Platón
• Aristoteles

Sofisté
- v překladu „učitelé moudrosti“ (ze slova sofistés)
- nikdy nevytvořili jednotnou filosofickou školu, působili samostatně a putovali od města k městu, hledali uplatnění v bohatých rodinách jako učitelé
- vyučovali rétoriku, gramatiku, právo, psychologii
- působení především v demokratických Athénách, město považováno za vrchol vzdělanosti a politický střed Řecka
- jako jediní filosofové dobře placeni
- jejich působení je považováno za reakci na luxus a blahobyt v Athénách
- jsou představitelé etického relativismu> své názory, ve kterých zpochybňují pravdu, přenesli také do morální oblasti, uznávají právo silnějšího
„bolest je pro nemocného zlem a pro lékařem dobrem“

• Protágoras z Abdér
- sofismata> logické klamy v procesu usuzování a dokazování, mají schopnost prezentovat i nepravdivá tvrzení
- vytvořili teoretickou skepsi> popřeli v ní pravdu, je objektivní
„člověk je mírou všech věcí jsoucích že jsou a nejsoucích a nejsou“=
„každý má svou vlastní pravdu, neexituje objektivní pravda“
„důležité není, kdo pravdu má, ale komu je za pravdu dána“- tzv. pochybování, nedůvěra

• Gorgiás
- nihilista> negativní přístup k životu
„není nic, je- li něco, člověk to nemůže poznat, lze- li to přeci poznat, nelze to bližnímu vysvětlit a sdělit“
- je zařazen mezi agnocistismus> názor popírající možnost poznání (agnolin- nevědomí)

Sokrates
- narozen v Athénách, syn porodní báby, otec sochař
- studuje sochařinu, ale nikdy se jí nevěnuje
- velký kritik Sofistů, popírá jejich názory> nemůže být tolik pravd jako je lidí
- manželka Xantypa, hlasitá, uštěpačná žena
- pravda založená na rozumu
- učil formou rozhovorů= dialogů, chodíval po Athánských ulicích a vykládal své učení- tzv. metoda Heuristická (pozorovatelská, babická n. metoda zrození)
- začínal nevinnými otázkami, které stále prohluboval a dělal je stále těžší
- danému člověku pomáhal objevovat nové myšlenky, nebo ho dovedl k názoru „Vím, že nic nevím“
„Mou úlohou není moudrost rodit, nýbž pomáhat při zrození myšlenek druhých“
- je považován za zakladatele INDUKCE> logický postup od jednotlivého k obecnému
- zavádí prvek kritičnosti> neustálé ověřování poznatků
- není autorem žádné knihy, je velkým odpůrcem demokracie, zastáncem aristokracie
- demokracii považuje za vládu lůzy, protože je nebezpečné, že volební právo mají nevzdělaní
- po Peloponéských válkách obviněn z bezbožnosti a kažení mládeže
- postaven před soud a odsouzen k trestu smrti
- byla mu nabídnuta možnost útěku, odmítá a přijímá svůj trest> pozře kalich jedu
- po jeho smrti vznikají tři Sokratovské školy:
o Megorská (snaží se spojit Elejskou školu se Sokratovým učením, má vliv na vývoj logiky)
o Élidská
o Kynická (odvozená od názvu kyón- pes, potlačovali vášeň, společnost, morální hodnoty, zástupce: Diogénes ze Synópy- žil v sudu, tzv. Sokratec, jež se zbláznil)

Sokratova filosofie:
- obrací se na člověka, odmítá Sofistické názory
„Pravda je absolutní a objektivní, je v rozumu“
„Moudrý člověk dosáhne pravdy, ale je to namáhavé“
„Nejtěžší je poznání sebe sama a k tomu, abychom se mohli poznat nám slouží DAIMONION (vnitřní hlas= svědomí)“
- zastánce etického intelektualismu> postave na rozumu, vzdělání pokládá za důležité, pokud děláme něco špatně, je to pouze z důvodu neinformovanosti
- Sokratovo evangelium: „Dobro se koná pro dobro samotné, je to nejvyšší hodnota, pro kterou stojí za to zemřít“
„Poznej sám sebe“
- smyslem filosofie je život v pravdě, filosof je lovec pravdy

Platón
- narozen v přední Athénské rodině
- básnicky nadán, ale propadá filosofii, 8 let žákem Sokrata
- Platón nickname (plató- široká ramena nebo obzor), původně Aristokles
- nikdy se neoženil, zdrženlivý život
- objektivní idealista: ideje exitují objektivně, nezávisle na našem poznání
- vychází z Pythagorejců (sóna séna)

- zastává názor, že existují dva světy:
o svět hmotný, smysly zachytitelný (nepovažuje jej za pravé bytí, ptž je zničitelný a pomíjivý)
o svět idejí (všechno naše poznání je vzpomínkou/ anamnéze na to, co naše duše vnímala v předchozích stavech a vtěleních, duše je nesmrtelná, podstatou duše je idea, nejvyšší ideou je idea dobra)
- ideje jsou předobrazem skutečnosti
- k poznání dochází pouze u toho, kdo má tzv. filosofický pud> ÉROS
- odpůrcem fyzického kontaktu

- lidská duše se skládá ze 3 částí, dle toho, která převažuje, dělí lidi do společenských vrstev:
o převažuje- li v hlavě sídlící rozumová část, je člověk filosofem či vládcem
o převažuje- li citová část sídlící v hrudi (vůle), člověk je vojákem
o při převaze části žádostivé sídlící v podbříšku, je člověk řemeslník, zemědělec, vyrábí hmotné statky

- cílem člověka je osvojit si dobro a to lze pouze na základě čtyř ctností:
o moudrost
o statečnost
o umírněnost (střední cesta)
o spravedlnost
- po smrti Sokrata odchází do Athén, navštěvuje Sicílii, studuje a čte
- r. 387 PNL: zakládá v Athénách školu Akadémia> fungovala 1000 let, sám ji 40 let vede

Díla: psáno formou dialogů, většinou Sokrata s žákem
Počátek tvorby:
o Obrana Sokrata (obhajoba Sokrata před athénským lidem)
o Kritón (Sokrates stojí před soudem a hájí se)
o Portágoras (Sofisté, kritizuje je)
o Gorgias

Vrcholné období:
o Faidros (zabývá se naukou o ideích)
o Politeia (ústava)

Konec tvorby:
o Zákony
o Kritias (dialog věnován Atlantidě)

Platónovy názory na stát:
- chtěl na dvoře Dionýsia II. v Syrakůzách vytvořit dokonalý stát> utopie
- v jeho státě měly být 3 vrstvy/ vládnoucí strany:
o v čele filosofové, vládci (stav učenců)
o vojáci, sta ozbrojenců (vnitřní a vnější obrana státu)
o řemeslníci, obchodníci (stav živitelů)
- Platónský komunismus= etatismus: absolutní nadvláda státu nad občanem, souvisí s usilím o naprostou rovnost občanů, aby si nezáviděli bohatství, stát má řídit i školství a likvidovat méněcenné

Význam Platóna:
- zakladatel idealistické filosofie> bojovník za vládu ducha v životě
- všechny filosofie z něj čerpají a vychází
„Starajíce se o stěstí jiných, nalézáme své vlastní“

Aristoteles
- pochází z města Stagejra na poloostrově Chalkidiké (80 km od Soluně)
- otec Nikomachos, pochází z významné lékařské rodiny, lékař makedonských králů
- v 17.- ti přichází do Athén a setkává se s Platónem (o 20. let starší), stává se jeho žákem
- největším obdivovatelem i krititek Platóna
- po smrti Platóna r. 343 PNL je povolán do Makedonie, aby se stal vychovatelem Alexandra (Velikého), 8 let je jeho učitelem
- pozitivní význam učení Alexandra: díky cestám získává velké množství materiálů pro své bádání (shromáždění 130 ústav), největší učenec své doby
- negativní význam: rozdílné politické názory, obžalován z bezbožnosti, odchází do vyhnanství
- v Athénách zakládá školu LYKEION (lyceum)

© 2009- Wilhemina Sedgwick

Filosofie

*filein- milovat
*sofia- moudrost> láska k moudrosti, pochází z Řečtiny

- Pythagoras sám sebe nazval filosofem s dovětkem, že:
“Moudrý je jen bůh, protože filosof je lovcem pravdy”
- vzniká v 6. st. PNL, k významu dnešní filosofie přispěl především Sofokles
- filosofie pomáhá člověku orientovat se v životě
- soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa a člověka samotného
- filosofie začíná otázkou a často otázkou formulovanou na vyšší úrovni končí> hledá příčinu a smysl v životě člověka
- východiskem filosofie je zkušenost

Základní zdroje filosofování:
> údiv- ustrnutí nad něčím, co existuje
> pochybování- v tragických či zoufalých situacích
> nejistota

Východní x Západní filosofie
- Východ: Indie a Čína, spojená s náboženstvím, zaměřuje se na praktický život, mravní jednání, náboženské cítění, její podstatou je mítus (= vyprávění či příběh)
- Západ: Evropa, znák západu je logus (= výklad/ věda), staví na racionální, logické argumentaci (rozumové vysvětlení světa)

Dělení:
- všechny vědy vycházejí z filosofie, postupem času dochází k osamostatnění
- ve starověku: oddělení matematiky, fyziky, astrologie
- v 19. st.: oddělení psychologie a sociologie> etika, estetika, logika (dodnes součástí filosofie)

Samostatné dělení:
>teoretická- ontologie (nauka o bytí i jsoucnu), gnozeologie (noetika, nauka o poznání), filosofická antropologie (nauka o člověku jako takovém> duševno, kdo je člověk), filosofie přírodní- snaží se
objasnit zákonitosti přírodního dění
> praktická- etika (nauka o morálce), poetika (nauka o lidské tvořivosti), estetika (nauka o krásnu)

Ontologie
*ontos- jsoucí
- filosofická nauka o bytí, vše co nás obklopuje
- bytí je to, co umožňuje, aby tu věci byly
- bytí je základem substancí a příčinou všech věcí
- přítomnost bytí v jednotlivých soucnech
- idealismus- základem je myšlenka (subjektivní- zastáncem je Berkelley, objektivní- Platón)
- materialismus- zákl. je materiál
základní ontologické termíny: řeší jestli bytí vzniklo z jednoho, dvou, nebo více principů (jeden princip= monismus, dva= dualismus, více= pluralismus)

Gnozeologie (noetika)
*gnosis- poznání
* noetis- myšlení, nauka o poznání
- sleduje jakým způsobem je možno docílit poznání
- zkoumá zákonitosti lidského poznání, vztah poznání a reality
- součástí je logika, nauka o správném usuzování, argumentování
dělení na problémy:
> snaží se zjistit jakým způsobem je poznání možné:
empirismus (poznání je možné pouze na základě zkušeností)
racionalismus (poznání je možné na základě rozumu)
senzualismus (poznání je možné pouze smysly)
kriticismus (poznání je možné ze zkušenosti a rozumu)
> problém předmětu poznání:
zabývá se tím, jestli svět kolem nás existuje, nebo je to pouze naše představa
realismus (svět je realný)
idealismus (svět je představa, poznání z něho vychází)
> zda je poznání pravdivé a do jaké míry:
dogmatismus (platné tvrzení, zákon, dogma, obhajoba daných pravd bez kritické reflexe, nelze vyjádřit
odmítnutí)
skepticismus (pochybení)
pragmatismus (říká, že pravda je to, co je užitečné, ověřené a prověřené)
pozitivismus (poznání na základě vědeckého poznatku)

- Něm. filosof Immanuel Kant spatřuje poslání filosofie v hledání odpovědí na tři základní otázky:
> co můžeme vědět (je v našich silách, abychom to poznali a věděli?)
> co máme činit (jakým způsobem máme vést život?)
> v co smím věřit (v boha, sebe, jestli existuje vyšší moc)

Východní filosofie
- buddhismus, Čína: konfucionalismus, Indie: hinduismus (není to náboženstní v pravém slova smyslu> soubor náboženských a filosofických proudů, které se vztahují k hinduistům)
*hindu- ind, Pérské slovo
- kořeny sahají k roku 1000- 500 PNL
- základem učení jsou vědy (posvátné texty, nedotknutelné, 6x obsáhlejší než Bible)> nejznámější vědy: jsou brahmány (dle kněží brahmánů) a upanišády (sedí poblíž mistra)
- Sánskrt: písmo hindů
- v brahmánech je také popsáno kastování hinduistické společnosti

Kasty:
> nejvyšší- brahmáni (vyšli z úst boha Brahmy, duchovní stud. duchovní texty)
> kšátriové- vyšli z paže, bojovníci a vládci
> vajšové- vyšli ze stehen, obchodníci, řemeslníci
> šrídrové- z chodidel, sluhové

> páriové- nedotknutelní (nepatří do žádné z kast), vyvrhelové společnosti, nečistí

- systém kast zrušen oficiálně r. 1947, ale neoficiálně funguje dodnes
- polyteistická náboženství

Bohové
- Brahma (stvořitel světa)
- Višna (udržovatel světa)
- Šiva
- Ganejša (sloní obličej)
- všichni tito bohové jsou projevem tvůrčí energie a prapodstaty vesmíru
- každý člověk má v sobě individuální já s nesmrtelnou duší- Áátmán
- víra v reinkarnaci, vrcholem je spojení Áátmánu s Brahmanem
- karma (soubor, zákon příčiny a následků našeho chování v životě)
- s hinduismem je spojeno praktické cvičení yoga (soubor očisty, cvičení a relaxace)
- nejznámějším představitelem je Ghándí, osamostatnil Indii
- těla svých mrtvých spalují na hranici a popel je sypán do posvátné řeky Hindu
- pořádají honosné obřady, darují květy a ovoce bohům
- rozšířeno v Indii, vyznání až 1/3 obyvatel, Bangladéž, Pákistan, Srí Lanka, Asie

Džinismus
- vychází z buddhismu, 5. st. PNL
- zakladatel je Máhamíra
- ortodoxní vyznavači přísně ctí pravidla o nezabití žádného živého tvora

Buddhismus
- vznik v Indii, 5.- 6. st. PNL
- původně v opozici s hinduismem (zejména u kněžích), ptž nevěřil v žádného boha a byla to pouze životní cesta, etika, způsob života, ale v současnosti si jsou velmi podobná
- první univerzální nadnárodní náboženství (otevřeno všem lidem, národům)
- zakladatel Gaudama Síddhárta (syn bohatého rádži- kníže, panovník)
- otec chtěl svého syna uchránit před životními úskalími, proto žil v paláci a uzavřen, ve 30. letech opouští palác a vede asketický život, zbavuje se radostí všeho života a pouze medituje
- je osvícen a mění své jméno na Buddha

Čtyři základní věty:
> život je utrpení
> utrpení je způsobeno našimi žádostmi a chtíči
> je třeba se zbavit těchto utrpení a zříci se všech tužeb, náruživostí a vše potlačit
> k tomu je nutno dojít střední cestou bez extrému, cestou vyrovnaností duše
- po splnění čtyř vět se dostaví nirvána (duševní rovnováha)

Pět přikázání buddhy:
> nezabít
> nekrást
> nesmilnit
> nelhat
> nepít opojné nápoje
- věškeré buddhovo kázání zapisovali jeho žáci
- Tipitaka, po jeho smrti došlo k jeho zbožtění

Dva základní proudy:
> Hinajána- malý vůz, cesta uctívání samotného buddhy, dodržování pravidel zemského života (Barma, Srí Lanka, Thajsko)
> Mahajána- velký vůz, zbožtěla buddhu a přijala řadu hinduistických bohů (Tibet, Mongolsko, Čína)
- až 320 mil. vyznavačů

Lamaismus
- směr vycházející z buddhismu
- 7. st. NL, Tybet
*láma- mnich
- hlavou je Dalajláma

Čína, konfucialismus
- 5. st. PNL, zakladatelem je Konfucius
- zdůrazňuje ve svém učení myšlenku humanity, míru, lásky, harmonie mezi lidmi, čehož lze dosáhnout vypěstováním vnitřní kázně každého jedince
- vysoce oceňuje pozemský život, smysl práce je pomoci žijícím lidem, uctívání svých předků, nebes a země
- obřady konány v domácím prostředí, uctívání díky fotografií předků

Texty jsou shromážděny v pěti knihách:
> Kniha proměn
> Kniha písní
> Kniha průvodu
> Kniha obřadů
> Letopisy jar a podzimů

Taoismus
*tao- cesta
- 6.- 4. st. PNL, zakladel je Lao- C´ (autor knihy Cesty a ctnosti)
- člověk má své místo ve vesmíru, nesmí porušovat harmonii světa, při splnění se duše stává nesmrtelnou
- bývá chápán jako spojení dvou principů jing (ženský) a jang (mužský)
- jang: teplý, jasný princip nebe
- jing: studený, neproměnitelný princip Země

Morální příkazy:
> milovat rodinu
> ctít kněžstvo a učitele
> dobře se chovat k živým tvorům
> nezištně pomáhat všem lidem

Zákazy:
> zabít
> lhát
> krást
> cizoložit
> opíjet se

© 2009- Wilhemina Sedgwick

Láska

Proč objevila jsi se tady
Nežádána, nehledána
Proč zlámala jsi mé řasy
Tíhou slz

Nepostrádala jsem tě tady
Ve spleti hříšných myšlenek
Netoužila jsem po tobě
Po tvých bědech, poutech, iluzích

Kousnutím jsi do mých žil vlila
Strach, beznaděj a spoustu rozkoše
Nenávidím tě, ty děvko zrádná
Závislá jsem na tobě

Udělala jsi ze mě blázna
Jsem vrah, lhář a myslitel
Piju, kouřím, sexuji
Jen kvůli tobě!!!

© 2009- Wilhemina Sedgwick

Role

Jakou klaunovskou roli to zástáváš
Smutnou, rozveselující či snad zákeřnou

Červený nos máš z množství vypitého vína
Prsty dlouhé z loupení cizích snů
Kapsy narvané marnotratnou láskou

Jsi sama sobě k smíchu
Všichni kolem to pozorují
Rozteklá líčidla píší ti na kůži
Že zkurvenou děvkou ty zůstáváš dál…

© 2009- Wilhemina Sedgwick

Karikatura

Skrze sklenici vína svět zdá se barevnější
Karikatury tvarů a lámavost světla
Dodává tomu ten správný glanc

Líbí se mi ta otupenost a nostalgie
Se kterou vykračuji vstříc
Teplým nocím a delším dním

Vůně se snoubí s myšlenkami
Které tíží a podněcují
Můj kolotoč nálad
Bez mantinelů a brzd

Tančím, tančím, tančím
Našlapuji na hlouposti svých slov
Vyřčených do modrých očí

Jak jedovatá zdá se být její existence
Zmítána v kapičkách slz
Ztracená sama v sobě

Kolik vzdušných zámků už dobyla
Tolik smaragdových růží zabila

Pije, kouří, pláče
A stýská si…

© 2009- Wilhemina Sedgwick

Ptáček

Ptáček

Našla jsem před domem na chodníku ptáčka
Měl zlomené křídlo
A plakal
„Asi vypadl z hnízda,“ napadlo mě
Jeho smutný pohled mi drásal duši jako očistec
Vzala jsem jej do dlaní a foukla na něj vanilkový vzduch
Srdceryvně zasténal, jako když andělům trhají pírka z křídel
Oči měl žalostnější než prve
Nikdy jsem se necítila bezmocnější
Zkoušela jsem jej pohladit po chmýří
Ale bolestný tón vyzněl z drobného hrdla o to silněji
Zpívala jsem mu ukolébavky, něžně a láskyplně
Jako když matka konejší své dítě
Utichl
Jeho pohled bodal mě až do morku kostí
Plakala jsem s ním
Zabalila jsem ho do své pletené šály a odnesla domů
Cestou kolébala jsem ho jako kvítko padlou rosu
Křehké stvoření
Doma jsem jej uložila a dala mu pít
Spolykal pár kapek vody
V jeho očích bylo cosi zvláštního
Znepokojovalo mě to, přesto naplňovalo klidem
Plakal a prosil mě
Věděla jsem, co přijde
Ale nechtěla to dopustit
Dlouho jsme na sebe hleděli
Bez hlesu, se slzami
Sysifoská snaha o záchranu snítka obsidiánu
Plakala jsem
S těžkým srdcem udělala jsem, co žádal
Můj maličký
Zlomit ti vaz šlo až příliš snadně…

© 2009- Wilhemina M.

Spoutaná vášeň

Spoutaná vášeň

Manželé si chtěli zpestřit sexuální život. Muž ženu nahou spoutal policejními želízky k radiátoru a sám se oblíknul do kostýmu Batmana s tím, že ji jakoby zachrání. Jenže když skákal za skříně na skříň, uklouzla mu noha a spadl chudák tak blbě, že si zlomil vaz. Když se po něm asi po dvou dnech začali shánět sousedi, našla policie po vypáčení dveří mrtvého Batmana a dehydrovanou spoutanou manželku..

Maxim 8/2008 , článek ” Naše průsery v sexu”

ráda se bavím neštěstím druhých…