Helenistická filosofie
- 4.stol. PNL- 529 NL
- po smrti Alexandra Velikého začíná politicky převažovat Svatá říše římská
- řecká kultura se stává kosmopolitní- všechny kultury se shlížejí v řecké filozofii, dochází k míšení řeckého myšlení, orientální nauky a náboženství
- politický vliv Řecka upadá a Řím se stává silnější a silnější
- v této době také vzniká křesťanství
Směry:
• Epikureismus
• Stoia
• Skepticismus
• Eklekticismus
• Novoplatonismus
EPIKUREISMUS
- za zakladatele je považován Epikúros ze Sámu
- tvrdí, že člověk má žít skrytě, projevuje tak svůj odpor ke státu, je proti politické angažovanosti
- věří, že člověk, který žije veřejný život je oslaben
- je proti veřejnému projevu a preferuje soukromí
- neprávem byl považován za zvrhlíka
- na první místo staví rozum, protože rozumem je udržována duchovní slast
Škola:
• Zahrada Epikúra
- učí své žáky především etice
- jediným cílem člověka je dosáhnout blaženosti
- člověk by měl vyhledávat duchovní slasti a vyhýbat se strastem
> ataráxia= duchovní rozkoš spočívající v přátelství a družnosti
Dělí filozofii do 3 složek:
• fyzika (maso)- cesta, jak vysvětlit a dokázat podstatu a existenci světa
• logika (kosti)- cesta, jak zabránit omylům
• etika (duše filozofie)- cesta ke správnému žití
Titus Lucrecius Carus
- římský filozof, který souhlasí s Epikurem, především s jeho pohyby atomů
- zdůrazňuje věčnost hmoty
STOIA
- název odvozen od Athénské stavby
- hlavním učením je učení etiky (poskytují návod, jak správně žít)
- člověk má žít v souladu s přírodou, naopak špatně žije ten, jehož rozum matou vášně (afekty)
- jako první filozofové uznávají lásku mezi všemi lidmi (i mezi otrokem a svobodným občanem)
- zakladatelem je Zenon z Kitia
> apátia= klid, vyrovnanost duše, duševní rovnováha
Seneca
- politik na dvoře císaře Nera, má vynikající paměť
- páchá sebevraždu
- podstata jeho filozofie se nachází v etice
- nejdůležitějším prvkem je láska k bližnímu, proto nabádá otrokáře, aby se chovali k otrokům jako k lidem
Epiktétos
- řecký otrok
- znázorňuje život ve shodě s přírodou a s boží prozřetelností
- tvrdí, že člověk by měl mít sebeúctu a vážit si svobody
- nakonec je z otroctví propuštěn a stává se svobodným občanem
Marcus Aurelius
- říká, že filozofie je učitelkou všech ctností
- své filozofické úvahy píše na vojenských taženích pro své vlastní potěšení
Dílo:
• Hovory k sobě
- rozmluva sama k sobě, hlásá světoobčanství, lásku k lidem a říká, že je třeba odpouštět morální nedostatky
SKLEPTICISMUS
- považují pravé poznání za zcela nemožné
- říkají, že v tomto období, kdy se mísí tolik náboženství, není možné najít pravdu, protože neví,
které kultuře mají věřit
- zakladatelem Pyrrhos
- sídlem se stává platónská Akadémia
> Nauka o tropech- chtějí dokázat, že pravda neexistuje, poukazují na rozdílnost mezi lidmi
(po fylozofické, etické i psychické stránce), rozdílnost náboženství a výchovy
EKLEKTISMUS
- Eklektici chápou filozofii jako prostředek pro orientaci ve světě, podřizují tomu pravidla svého výběru
Marcus Tullius Cicero
- nejznámější Eklektik
- vychováván v Řecku , své názory si vybírá z řecké filozofie
Filon Alexandrijský
- vychází z orientální filozofie
NOVOPLATONISMUS
- filozofové se vracejí k myšlenkám Platóna, které spojují s myšlenkami Aristotela a Stoiků
Plotínos
Proklos
© 2009- Wilhemina Sedgwick
