Deprivace

Plave mezi korály a mořskými porosty
které se dotýkají kůže
tak nepříjemně
až to zamrazí

dlaněmi sahá na hladinu
jež nenadnáší ani nepolyká
jen tiše a nehybně mlčí

děsí ji tma, ticho a zvláštní pachuť v ústech
přála by si nepopsatelně
být někde jinde
a úplně sama

konečky řas lepí se k sobě
pod nánosem slaných kapek vod
nejsou slíbatelné
ani roztomilé
jen beznadějí v jejim světě pastelek

už ani netouží
nemá se čemu smát
snad sama sobě
a tomu, jak nemáš se rád


© 2010- Wilhemina

~ od Aleksandra on 18. Únor 2010, Čtvrtek.

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s

 
Follow

Get every new post delivered to your Inbox.