Timmy, Záhadná láska

Každý večer když na nebe se dívám,
sám sobě si v hloubi duše říkám,
proč jen nemohu být tobě blíž?
ta dálka mezi námi je jen na obtíž
tvé oči, ústa, rty a líce,
to krása jak při úplňku měsíce.
Držet obě tvé dlaně
tak hebké jak srst laně,
chtěl bych je držet ve dne v noci
aby chránili mě od zlé moci
ale nemůžu tě teď u sebe míti,
proto sedím a tobě píši,
jak si krásná, jak jsi sladká,
ne to není pohádka žádná,
je to vskutku tak,
jsi prostě zázrak.
Jenž jsem potkal, nechci ztratit
ty časy bez tebe již nechci vrátit.
Vzpomínám si na tvůj první pohled
najednou jsem měl hned jasný rozhled
všechno bylo tak krásné a jasné
jak ty nejkrásnější básně.
tvé rty které vypustily krásná slova
já tou dobou jsem se do tebe zamiloval.
tvá něžnost,lidskost a porozumění
já bál se jestli to není jen snění…
Né nebylo…byl jsem za to rád
každou noc jsem doufal že nebudu jen kamarád
přál jsem si tě, chtěl jsem tě moc
bylo to jak žadonící volání o pomoc
Sny se prý plní a dokonce i já v to věřím
na den kdy zas budu s tebou neskutečně se těším
den kdy zas bude svítit slunce jen pro mě
ten den kdy se oddám celý jen a jen tobě
do tvých dlaní plné lásky a něhy
láska prý rozemele i břehy…
a tak doufám v den kdy zas budem patřit sobě
já chci zas patřit jen a jen tobě