Charakteristika mé osoby

•9. března 2010, Úterý • komentáře 4

Útvar: Charakteristika
Téma: Má vlastní osoba

Američané jsou hrdý a sobecký národ. Snad bude to tím, že jejich země je numero uno v žebříčku vyspělých států. Přestože patří k populaci nejvíce obezní, cítí se krásní, jak po duševní tak i fyzické stránce. Američané se vám nikdy nesvěří s faktem, že se cítí špatně a něco je trápí. Snaží se na okolní svět působit sebevědomě a vyrovnaně. „Smajl end kiz helou“ je jejich naprosto přirozená reakce při střetu s přítelem či i méně oblíbenou osobou.
My Češi jsem vypadli z úplně jiných latexových kalhot naší planety. Nechováme se impulzivně a už vůbec ne sebejistě. Vzdyť se stačí projít po ulici (bez sluchátek na uších) a z každém rohu uslyšíme problémy jednoho, tu druhého i třetího člověka. Zeptat se Čecha prostou otázkou, jak se má, je záležitostí nemálo minut. Vše řeší, rozebírá a analyzuje. Jsme nezdravě sebekritiční, z čehož pramení naše věčná nespokojenost. Problémy vidíme všude, ve všem, s každým, neboť nejsme smíření s vlastním já. U mě tomu není jinak. Přestože jsem napůl Ruska, optimismu mi to příliš nepřidavá. Vzhledem k tomu, že Rusové povětšinou své nesrovnalosti zapíjí množstvím pálené vodky, mám obrovskou smůlu, protože mi lihoviny tohoto typu nejsou po libosti. Tím přicházím o snadná řešení bezvýchodných situací.
Nezbývá než se nad sebou zamyslet a nezaujatě se zhodnotit. Jsem vážně neschopná, nebo je to výmluva pro mou lenost? Jsem nesnesitelně náladová, nebo se v mém okolí vždy najde někdo, kdo mi mé nadšení pošlape? Vidím se příliš neschopnou, nebo jsem pouhá realistka? Vážně jsem povrchní, nebo přesvědčena o tom, že Dean Moriarty je stvořitel světa a tudíž by jej měl každý znát? Jsem náročná, nebo jen žádám své standarty? (opravdu je příliš chtít po chlapovi, aby po sobě sundával prkýnko na toaletě?!) Jsem nevhodně sprostá, nebo si někteří lidé v mém okolí nezaslouží příliš libozvučné otitulování? Jsem vztahovačná, nebo jsem si vědoma, že se mě druzí snaží urazit přeslazenými lichotkami? Jsem zákeřná, nebo přirozeně cílevědomá?
Tohle je opravu napováženou. Pokud se budu příklánět k možnosti první, budete mě považovat za nesnesitelného barbara a osobu bez svědomí. Pokud k druhé variantě, budu na vás působit nelidsky a namyšleně. Ale copak záleží na názorech druhých? Z plných plic povím vám, jaká já doopravdy jsem- jsem dokonalá! A basta!

© 2010- Wilhemina

Dopis, Co budu dělat po maturitě

•9. března 2010, Úterý • 1 komentář

Útvar: Dopis
Téma: Co budu dělat po maturitě

Drahý otče můj,
já píši Vám. Co mohu více? Co ještě mohu dodati? Teď vím, že máte právo sice mě pohrdáním trestati. Leč ještě věřím, nešťastnice,že mě Váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout. Já nejdřív mlčeti jsem chtěla. A věřte, nebyl byste znal nikdy můj ostýchavý žal, kdybych jen stín naděje měla, že třeba jedna za zkoušek došla percentilu osmset.
Teď však vím, že věru hloupá jsem byla, když místo učení jen rum pila. Žádná maturita, výška ani perspektiva do budoucna. Jen samé otázky týkající se mého jsoucna. Zvažuji, vím, nebudete potěšen, strávit pár let na pracáku jen. Vegetit a relaxovat, občas žlutou vestu zvolit si za svou cestu. Peníze a nicnedělání bude teď mé největší přání. Stěhovat se budu do cikánské čtvrti za jednou ze svých šesti máti. Slevovat však budu ze svého životního umu, místo literatury číst letáky, místo tofu kupovat si párky. Není to tak zlé, tak prosím odpusťte mi, že udělala jsem tak velké změny.

S láskou a sluncem v duši
Vaše Elizabeth Sushi

© 2010- Wilhemina

Timmy, Záhadná láska

•9. března 2010, Úterý • Napsat komentář

Každý večer když na nebe se dívám,
sám sobě si v hloubi duše říkám,
proč jen nemohu být tobě blíž?
ta dálka mezi námi je jen na obtíž
tvé oči, ústa, rty a líce,
to krása jak při úplňku měsíce.
Držet obě tvé dlaně
tak hebké jak srst laně,
chtěl bych je držet ve dne v noci
aby chránili mě od zlé moci
ale nemůžu tě teď u sebe míti,
proto sedím a tobě píši,
jak si krásná, jak jsi sladká,
ne to není pohádka žádná,
je to vskutku tak,
jsi prostě zázrak.
Jenž jsem potkal, nechci ztratit
ty časy bez tebe již nechci vrátit.
Vzpomínám si na tvůj první pohled
najednou jsem měl hned jasný rozhled
všechno bylo tak krásné a jasné
jak ty nejkrásnější básně.
tvé rty které vypustily krásná slova
já tou dobou jsem se do tebe zamiloval.
tvá něžnost,lidskost a porozumění
já bál se jestli to není jen snění…
Né nebylo…byl jsem za to rád
každou noc jsem doufal že nebudu jen kamarád
přál jsem si tě, chtěl jsem tě moc
bylo to jak žadonící volání o pomoc
Sny se prý plní a dokonce i já v to věřím
na den kdy zas budu s tebou neskutečně se těším
den kdy zas bude svítit slunce jen pro mě
ten den kdy se oddám celý jen a jen tobě
do tvých dlaní plné lásky a něhy
láska prý rozemele i břehy…
a tak doufám v den kdy zas budem patřit sobě
já chci zas patřit jen a jen tobě

©2003- Timmy

Deprivace

•18. února 2010, Čtvrtek • Napsat komentář

Plave mezi korály a mořskými porosty
které se dotýkají kůže
tak nepříjemně
až to zamrazí

dlaněmi sahá na hladinu
jež nenadnáší ani nepolyká
jen tiše a nehybně mlčí

děsí ji tma, ticho a zvláštní pachuť v ústech
přála by si nepopsatelně
být někde jinde
a úplně sama

konečky řas lepí se k sobě
pod nánosem slaných kapek vod
nejsou slíbatelné
ani roztomilé
jen beznadějí v jejim světě pastelek

už ani netouží
nemá se čemu smát
snad sama sobě
a tomu, jak nemáš se rád


© 2010- Wilhemina

Středověká filosofie

•18. února 2010, Čtvrtek • Napsat komentář

– datuje se od 1.- 15. století
– bývá spojována s rozdělením společnosti na:
• církev
• šlechtu
• poddané
– vznikají národy, vyvíjejí se národní jazyky a kultury
– vytváří se další společenská vrstva:
• mešťanstvo (obchodníci, řemeslníci)

– duchovním zdrojem kultury je křesťanství vycházející z existence Ježíše Krista jako milujícího a spravedlivého Boha (Starý a Nový zákon, Bible: viz 1 mat. otázka z Čj)
– vznik křešťanství: v 1.- 2. století NL ve východních provinciích římské říše,
opírá se o misionářskou činnost apoštolů,
prošlo tvrdým pronásledováním ze strany Říma,
až po uznání Konstantinem Velikým r. 313 tzv. Ediktem Milánským se křesťanství stává oficiálním náboženstvím a dokáže se prosadit v tvrdé konkurenci náboženských a filosofických proudů Helenismu

dějinný základ, na kterém vyrostla kultura a duchovní svět středověku:
• Říše římská (základy práva, právní řád státu)
• řecká vzdělanost a kultura
• vznik křesťanství
• stěhování národů (od Keltů, Germánů až po Slovany)

Rozdíly mezi antikou a křesťanstvím:
Antika
– duši považujeza něco neosobního, je nadřazený, přírodní faktor
– přesně rozděluje obyvatele na měšťanstvo a otroky
– fungují zde různé formy státního zřízení

Křesťanství
– Bůj je považován na všemohoucího stvořitele, vládne nad člověkem
– vrdí, že jsem si všichni rovni
– nejvyšší vrstvou jsou duchovní a církev

Dělení středověké filosofie:
• Patristika (1.- 8. st.)
• apologetika (1.- 2. st.)
• agnostika (1.- 2. st.)
•tvoření církevních dogmat (3.- 4. st.)
• činnost Augustina Aurelia (5.- 8. st.)

• Scholastika
 ranná (9.- 15. st.)
 vrcholná (13. st.)
 pozdní (14.- 15. st.)

PATRISTIKA
 páter- církevní otec
– dochází k posílení církve a moci papežů
 papež: Lev I., Řehoř I.
– vznik 1. mnišského řádu Benediktínů (v Monte Casinu)

– řeší základní okruhy problémů:

• teologické
– učení o Bohu, jeho pochopení (Boží trojice ve jménu otce, syna i ducha svatého)
• christologické
– pochopení Ježíše Krista
• antropologické
– vztah člověka k Bohu, svoboda lidské vůle
• problémy církevní organizace

– konfrontace křesťanství proti římské a řecké kultuře
– položení základů jednotné církve, je ukončeno koncilem v Nikolaji r. 325 NL

Apologetika
– obrana křesťanství vůči pohanským kulturám
– páterové chtějí najít vztah k antické filosofii, snaží se teoreticky vysvětlit učení církve a především přesvědčit vyšší vrstvy společnosti o přednostech křesťanství
– nejprve vzniká pro chudé obyvatele

A gnosticismus
– boj proti gnózi, poznání
– hl. páterové se snaží o prosazování církve= teologie, aby se stala nadřazenou filofii
– filosofii považují za služku teologie

Představitelé:
Justin Mučedník
– umírá v Říme jako mučedník své víry

Tertullianus
– vzdělaný filosof obhajující myšlenu, že pravda víry v Boha spočívá ve zcela jiné sféře než v přístupnosti myšlení
„Věřím, protože to přesahuje lidský rozum“
– zaměřen proti antické racionalitě, víru v Boha nelze postihnout rozumem

Klémens a Origénes
– tvůrci křesťanstké teologie, vyzdvihují v ní teologii nad filosofií

Ireneus
Gnosticismus
– myšlenkový proud z kombinace křesťanství aj. náboženských proudů
mystika– důležitý znak gnosticismu

Augustinus Aurelius (354- 430 NL)
= sv. Augustýn
– jeho názory zůstávají platné až do 13. st.
– největší filosof patristiky
– otec pohan, matka křesťanka
– život prožívá v Kartágu, jako mladý žije bujařivý římský život
– stud. rétoriku, učitel v Miláně a Římě
– v Miláně poznává biskupa Ambrože a propadá křesťanství, nechává se pokřtít
– stává se biskupem v městě Hippo (S. Afrika)
Díla: – systematizována do jednotného křesťanského názoru tzv. augustinianismu
• Vyznání (autobiografické, o jeho mládí)
• O svobodě boží= O svobodě vůle
• O boží obci

Augustinova filosofie:
jádro: vztah mezi Bohem a člověkem, názor, že Bůh stvořil svě pouze ze své boží vůle
– ostře odděluje Boha stvořitele od stvořeného světa
 království boží= civitas dei (věčná dokonalost)
 svěstský stát= civitas terrestris (pomíjivý, lidský svět)

– církev je dle něj prostředníkem mezi Bohem a člověkem
– přesvědčen o tom, že k moudrosti a poznání lze dospět pouze prostřednictvím víry
„Pokud nebudeš věřit, neporozumíš“
„Filosof postrádající víru nemůže dojít pravdy“
„Racionální myšlení je prostředníkem víry“
– celé dějiny jsou procesem oddělení věřících od nevěřících= zatracenců, vše vrcholí božím soudem
– pouze Adam se narodil svobodný s možností řídit se absolutní boží vůlí a tím dosáhnout nesmrtelnosti, ale protože zhřešil, celý jeho lidský rod je zatížený dědičným hříchem tzn. nerodíme se svobodní, propadáme urč. hříchům
– pouze Bůh rozhoduje, kdo bude zatracen a kdo spasen> přesný popis v díle O boží vůli
– pozemský život přirovnává k poli, na kterém roste obilí (dobro) a plevel (zlo), při sklizni dojde k oddělení (Boží soud)
theodicea– zlo je nedostatkem dobra, někdy může být i jeho prostředkem (Boží trest)

SCHOLASTIKA
schola– škola
– vznik škol u katedrál a klášterů
– později vznik univerzit tzv. universitas litterarum= souhrn vzdělání
– absolutní duchovní dominance
– nikdy nevytvořila jednotný systém
– podstata vyučování je snaha o dokazování a obhajování víry teologickými argumenty

Univerzity:
– vyučování v latině
– období sedmi svobodných umění= kvadrivium
– dělení na:
 trivium (gramatika, logika, rétorika)
 kvadrivium (geometrie, aritmetika, astronomie, hudba)

• r. 1448: vznik 1. univerzity v Bologni
• r. 1178: Oxford
• r. 1213: Cambridge
• 1253: Sorbona v Paříži

Dělení univerzit:
 dle národů (česky, polsky, bavorsky)
 dle typu na fakulty (nejdříve je nutno absolvovat artistickou fakultu, poté je možnost stud. lékařskou či teologickou)

Ranná scholastika
– řeší vznik a původ slov
– existují dva opoziční spory o univerzálie= obecný pojem pro slovo
 realisté
– tvrdí, že slova vznikají z ante rés= před věcí tzn. že nejsou závislé na konkrétní věci, nazval a pojmenoval je Bůh
– představitelé jsou především sv. otcové
realismus– křesťanský základ církve

Představitelé:
Anselm z Cantenbury
„Věřím, abych porozuměl“
– ontologický důkaz boží existence, je o ní silně přesvědčen

Vilém z Champaux
„Existence věcí není podstatná, je podstatné, že je to dáno Bohem“

 nominalisté
– tvrdí, že univerzálie jsou posrt rés= po věci což znamená, že existující jména každé věci vymyslel člověk nikoliv Bůh

Představitelé:
• Roscellismus
• Petr Abelárd

– dělá kompromisy mezi realisty a nominalisty, tvrdí, že univerzálie jsou in rébus= ve věcech

Vrcholná scholastika

– dochází k rozvoji měst, řemesel a obchodu
– církem má největší moc, v čele papež
= temný středověk
– obd. inkvizicí, pálení čarodějnic, křižáckých výprav, pronásledování kacířů
– vznik mnišských řádů:
• r. 1208: Františkáni, zakladatel František z Asis
– asketický způsobe života, hlásí mlavní obrodu církve, proti jejímu bohatství, jsou nuceni se skrývat v lesích, ptž. jsou Dominikány pronásledováni
• r. 1216: Dominikáni, zak. sv. Dominik
dominikánes– ďáblovi psi
– inkvizitoři, fanatici Bible, vyučují na školách, přepychový život, pálí knihy

Učení dvojí pravdy:– filosofové vycházejí z Aristotela
– Dominikáni se snaží o zničení této dvojí pravdy
– tvrdí, že poznání je možné pouze skrze Boha
– jsou proti názoru, že k poznání je nutný rozum

Tomáš Akvinský (1225- 1274)
– tichý, nenápadný člověk, žijící asketickým způsobem života
– pochází ze vznešeného rodu
– učitel teologie v Paříži, Římě a Kolíně
– studenti mu přezdívají doktor angelikus= andělský učitel
Díla:
• Suma teologická
• Suma proti pohanům

suma– zvláštní literární útvar, který má encyklopedicky shrnout obsah díla

Filosofie:
– navazuje na Aristotela: „Každá věc je složená z látky a formy“
– snaží se jeho myšlenky převést do křesťanské roviny
– tvrdí, že: „Pravým, dokonalým bytím je Bůh“
– provedl 5 důkazů boží existence

© 2010- Wilhemina

Moderní směry ve světové a české poezii 90. let 19. století, Generace „buřičů“ v české literatuře

•18. února 2010, Čtvrtek • 1 komentář

Dekadence
= úpadek, upadání, úpadkovost
– myšlenkový a umělecký směr vyjadřující nesouhlas umělců s tehdejší společností
– vyznačuje se individualitou, subjektivismem, morbiditou, pocity zmaru, touhou po silných dojmech, narcismem, erotickou přesyceností
– provázena úzkostmi, depresemi, pesimismem
– představitelé bývají zpravidla tuláci, bohémové, výstřední lidé se sklony k drogové závislosti

Symbolismus
– umělecký názor, hnutí
– reakce na popisnost naturalismu (v literatuře) a impresionismu (v malířství), částečně navazuje na romantismus
– cílem je zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat (nálady, emoce,myšlenky)
– snaha o proniknutí k podstatě skutečnosti – usilování o vnímání umění všemi smysly
– symbol se má stát prostředníkem mezi skutečným světem a světem duše
– symbol není přímým pojmenováním věci (problému, stavu), ale pouhým náznakem, sugescí podstaty věci

Dekadenti

Oscar Fingal O’Flahertie Wills Wilde (16. října 1854– 30. listopadu 1900)
*Dublin, Irsko
– otec ušní a oční chirurg, matka spisovatelka a nacionalistka
– s výborným prospěchem studuje Oxford a Dublin
– pracuje jako umělecký kritik, básník, esejista
– žení se s Constance Lloydovou (dcerou právníka), což mu zajišťuje finanční nezávislost
– milující otec dvou synů (Cyrila a Vyvyana)
– seznamuje se s Alfredem Douglasem> milostný poměr
– protože byla homosexualita ilegální, je odsouzen do vězení
– žena ho opouští, je nucen se zříci svých dětí
– po propuštění si mění jméno na Sebastian Melmoth
– umírá v levném hotelu v Paříži, opuštěn, zapomenut
Dílo: Vějíř Lady Windermerové
Jak je důležité mítí Filipa
Bezvýznamná žena
Ideální manžel

– dramata

Strašidlo Cantervillské
Šťastný princ a jiné pohádky
• Slavík a růže

– student se zamiluje do dívky, která mu slíbí, že s ním půjde na ples, pokud jí přinese rudou růži,
je ale zima a červené růže nikde nerostou, student si povzdechne, že jeho láska nemůže být nikdy naplněna, slavík si vyposlechne trápení mladého chlapce a rozhodne se položit svůj život pro jeho stěstí: napíchne se srdcem na trn růže, slavík umírá a růže se zbarví do ruda, student dívce růži daruje, ta ho přesto odmítá, slavíkův život je promarněn

Balada o žaláři v Readingu
Obraz Doriana Graye

Předchůdci symbolismu
Amerika

Edgar Allan Poe (19. ledna 1809– 7. října 1849)
* Boston, Massachusetts
– romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista
– autor fantastických a mystických příběhů
– zakladatelem detektivního (vytvořil postavu detektiva Augusta Dupina) a hororového žánru
– syn kočovných herců, otec alkoholik- opouští rodinu, matka umírá na tuberkulózu
– jako sirotka se ho ujme rodina Allan> autorovo prostřední jméno
– studuje v Anglii, kvůli alkoholismu a gamblerství vyloučen
– vstupuje na vojenskou akademii, vyloučen kvůli nedisciplinovanosti
– žení se se svou sestřenicí (13. let), po její předčasné smrti, se dostává do silné duševní krize, pokouší se o sebevraždu, propadá alkoholismu
– umírá na následky zranění ze rvačky v hospodě
Dílo: Grotesky a arabesky
Jáma a kyvadlo
Černý kocour
Havran
Vražda v ulici Morgue

– povídkový soubor s detektivní tématikou

Walt Whitman (31. května 1819– 26. března 1892)
* Long Island, New York
– spisovatel, básník a novinář
– jeden ze zakladatelů moderní americké poezie, průkopník civilismu
Civilismus
– soustřeďuje se na zobrazení technických vymožeností, moderního života a civilizace
– oslavuje všední věci a lidskou práci

Dílo: Stébla trávy
– básnická sbírka, původně obs. 12 básní, během autorova života jich přibývá
– o jednotě člověka s moderním světem
– po vydání vnímána velmi kriticky, autor obviněn z nemravnosti, propagace homosexuality, egoismu

Prokletí básníci
Francie

Charles Pierre Baudelaire (9. dubna 1821– 31. srpna 1867)
* Paříž
– francouzský básník, překladatel, bohém a dobrodruh
– otec kněz, předčasně umírá
– jeho matka se znovu vdává- za generála Jacquese Aupicka, autor ho nesnáší
– před maturitou je vyloučen z lycea, později si školu dodělává soukromně
– vztah s mulatkou Jean Duvalová> provokace společnosti,
amantka se objevuje v mnoha jeho básních, hovoří o ní jako o „černé venuši“
– tvrdí, že básník má zaznamenávat život tak, jak ho vidí, nikoliv tak, jak je dáno, aby krásný byl
– estetické hodnoty nachází v morbidních námětech
– umírá na následky paralýzy, před smrtí ztrácí řeč
Dílo: Květy zla
– básnická sbírka, považována za pohoršující
– autor soudně stíhán za urážku věřejné mravnosti> nucen určité básně odebrat
Zdechlina (Mršina), Splín, Krása


Paul Marie Verlaine (30. března 1844- 9. ledna 1896)
* Mety, Francie
– bezprostřední, náladový básník, přední představitel symbolismu
– navazuje na V. Huga a Ch. Baudelaira
– narodil se v rodině důstojníka, po celý život citově závislý na matce
– studuje lyceum, poté pracuje jako úředník na pařížské radnici
– žení se a krátce působí jako učitel v Anglii
– po seznámení s Rimbaudem opouští rodinu a začíná s ním žít, stává se na něm emocionálně závislý
– propadá tuláctví a alkoholismu
– smutný konec jejich vztahu: vystřelí na Rimbauda a je odsouzen na 2 roky do vězení
– ve vězení prodělává léčbu, uchylujese k víře, ale po čase se vrací ke svému původnímu způsobu života
Dílo: Saturnské básně
– obsahuje čtyřicet básní, vyznačují se melodičností a cílenou neurčitost

Moudrost
– odráží autorovu náboženskou krizi, jeho návrat ke katolické víře

Galantní slavnosti
– inspirace kresbami rokokových malířů

Romance beze slov
– spontánní poezie, odráží krizi z bouřlivého soužití s Rimbaudem

Jean Arthur Rimbaud (20. října 1854 – 10. listopadu 1891)
– otec kapitán pěchoty, dobrodruh, který nakonec rodinu opouští
– Rimbaud je velice nepřizpůsobivý a na výchovu své konzervativní a nábožensky bigotní matky reaguje výbuchy hněvu a útěky z domova
– odchází do Paříže, kde se seznamuje s Verlainem
– vedou bohémský život (v Paříži, později v Anglii a Belgii)
– po rozchodu s Verlainem přestává psát a vstupuje do koloniálního vojska
– dezertuje a přidává se k cirkusu
– do poezie vnáší nový způsob psaní- vyjádření touhy, chaosu světa
– odhaluje iluzornost pravd uznávaných společností a vystavuje je pohrdavému posměchu
– je typický bohatou fantazií, odporem k měšťákům, náboženství a obdiv k revoluci
† syfilis (+amputaci nohy kvůli nádoru)
Dílo: Iluminace
– soubor básní v próze i ve verších, vydává je Verlain

Opilá koráb
– nejznámější básnická skladba
– autor se zde přirovnává ke korábu: loď na rozbouřeném moři pluje mezi životem a smrtí

Samohlásky
– využívání asociací

Sezóna v pekle/ Pobyt v pekle
– básně v próze, sbírka označována za vrchol jeho tvorby

Česká literatura
Dělení: Česká moderna, Generace buřičů, Česká dekadence, Katolická moderna

Česká moderna

– tendence v literatuře 90. let, které pokračují až do 1. světové války
1985: Manifest české moderny
– důraz kladen na uměleckou individualitu autora (autor tvoří tak, jak to cítí), vnitřní pravdu, volnost slova, svoboda kritiky, řeší i sociální a politické otázky
– vnášení do literatury symbolismu, naturalismu a impresionismu
Impresionismus
– umělecký směr vyjadřující osobní vjemy a prožitky
– pokouší se zachytit okamžitou atmosféru dané chvíle, okamžik duševního rozpoložení
– navazuje na realismus, se kterým má mnoho společných prvků

Svatopluk Machar (29. února 1864– 17. března 1942)
* Kolín
– český básník, prozaik, satirik, publicista a politik
– spoluautor Manifestu České moderny a představitel kritického realismu
– studuje v Praze, pracuje ve Vídni (udržuje kontakt s českými literáty)
– po r. 1918: generálním inspektorem ČSL armády
– pravicově orientován> přiklání se k fašistickým názorům
Díla: Confiteor (Vyznávám se)
– sborník o třech dílech
– společenská a politická lyrika, deziluzivní ztvárnění autorova milostného příběhu, ústícího do banality, zklamání ze společnosti

Čtyři knihy sonetů
– kritika české společnosti, měšťanství, jednání politiků a falešné morálky (přetvářka)
• Jarní, Letní, Podzimní a Zimní sonety

Tristium Vindobona (Žalozpěvy z Vídně)
– politická lyrika inspirovaná Ovidiovými Tristiemi vzniklými v jeho vyhnanství
– obrací se v ní k problematice vlastenectví a národního života

Zde by měly kvést růže
– veršované povídky (= dramata), téma: postavení žen ve společnosti,
– ženu považuje za bytost citlivou, ale pasivní, je odsouzena žít v nevyrovnaném manželství a společnost jí nedopřává rozvoj

Svědomí věků
– cyklus historických básní ve verších, obdiv antiky, odsuzování křesťanství a středověku

Magdaléna
– veršovaný román
– hl. hrdinka Lucy nemá šanci začít nový život, protože je neustále pronásledována svou minulostí v nevěstinci, stále naráží na pokrytectví a přetvářku, je zklamána láskou a opět končí v nevěstinci

Otokar Březina (13. září 1868– 25. března 1929)
– vlastním jménem Václav Jebavý
– český básník a spisovatel, svým básnickým dílem, jež završuje český symbolismus, se řadí mezi největší osobnosti světové poezie
– autor impresionistické, náboženské i sociální poezie
– užívá množství metafor, symbolů, asociací (na základě podobnosti či protikladů)
– publikujev v Moderním revue
– je osmkrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu
Díla: Tajemné dálky
– soubor básní, smutné vzpomínky na autorovo dětství (v bídě, bez radosti)
• Moje matka, Mrtvé mládí

Svítání na západě
– západ jako symbol smrti, vysvobození z pozemských starostí

Ruce
Stavitelé chrámu
Hudba pramenů

Antonín Sova (26. února 1864– 16. srpna 1928)
– otec prvním básníkovým učitelem v oblasti umění- hudby
– citově vázán na matku, její smrt a otcův nový sňatek patří k intenzivním zážitkům, jež se později objevují v několika spisovatelových dílech
– lyrik, básník, prozaik, zaměřuje se na popisy krajin a přírody
– trpí onemocněním míchy
– lehké, senzitivní a přemýšlivé verše, reálné popisy barev a vjemů, milostné motivy se prolínají s obrazy přírody, známky melancholie
Díla: Z mého kraje
– záměr: zachycení atmosféry, nalazení určité nálady a vyvolání smyslového dojmu

Soucit a vzdor
– odpor proti sociálnímu útlaku, kombinace impresionismu a soc. akcentu

Vybouřené smutky
– symbolismus, označuje sám sebe za „poutníka smrtelně raněného“

Generace buřičů

– staví se proti společnosti způsoby:
• vyjádřením pohrdání a zklamání
• dekadetní pózou (tuláctvím, oslavou satanismu, bohémstvím)

Viktor Dyk (31. prosince 1877– 14. května 1931)
– český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik
– na gymnáziu student Aloise Jiráska, dokončuje studia na právnické fakultě, ale působí jako novinář a spisovatel
– za první světové války se podílí na protirakouském odboji, vězněn kvůli své literární činnosti
– redaktor Národních listů
– od r. 1918: poslancem a poté senátorem(pravicově orientován)
† utopení v Jaderském moři
– snaha o epigramy, známky deziluze, rozporů snů a skutečností, skepse, ironie
– překladatel V. Huga
Díla: A porta inferi (Od brány pekelné)
– subjektivní lyrika, název podle latinského žalmu zpívaného při pohřbu

Milá sedmi loupežníků
– balada o dívce žijící s bandou loupežníků, zamiluje se do chlapce, ale loupežníci její lásce nepřejí, proto jejího milého zabijí, ona je udá

Satiry a sarkasmy
Pohádky z naší vesnice
– politická satirická poezie

Válečná tetralogie:
– hlavní myšlenkou je národní samostatnost, autor se inspiruje 1. světovou válkou, vyzývá k odvaze, vyjadřuje také obavy o osud národa a varuje před zradou
Lehké a těžké kroky
Anebo
Okno
Poslední rok

Petr Bezruč (15. září 1867– 17. února 1958)
* Opava, † Olomouc
– vlastním jménem Vladimír Vašek
– studuje na filozofické fakultě (Brno, Praha)
– pracuje na úřadě a poště
– r. 1945: zatčen za velezradu, ale pro nedostatek důkazů propuštěn
– realista, poezie svázána se Slezským regionem
– vystupuje jako mluvčí svého lidu tzv. „bard“
> lidský, spravedlivý, se silným sociálním cítěním, silně vnímá křivdu páchanou na lidech
Díla: Slezské písně

František Gellner (19. června 1881– 13. září 1914)
* Mladá Boleslav
– nadaný básník, prozaik, kreslíř, karikaturista a ilustrátor
– z rodiny nepříliš zámožného židovského obchodníka, otec ho brává na cesty> inspirace
– stud. technickou akademii ve Vídni, poté malířství v Drážďanech
– pracuje jako karikaturista v redakci Lidových novin
– prohlášen za nezvěstného na haličské frontě v 1. světové válce
– užívá vulgarismy, cynismus,(sebe)ironii, homur, provokaci
Díla: Po nás ať přijde potopa
– osobní cynická zpověď, prvky anarchismu
– objevuje se zklamání nad marností doby, skeptický postoj ke společnosti, hořkost nad životem

Přetékající pohár
– o plném poháru vína a jeho silném vlivu na konzumenta

Radosti života
– 35 básní, reagují na falešnou dobovou morálku, na pokrytecké maloměšťáctví
– ironie, vzpomínky na mládí, bohémský život (za radosti považuje alkohol, ženy, večírky)

Karel Toman (25. února 1877– 12. června 1946)
– vlastním jménem Antonín Bernášek
– básník, novinář a překladatel z francouzštiny
– užívá impresionistických a vitalistických tendencí své vlastní generace, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluci
– redaktor Národních listů
Vitalismus
– umělecký směr, vyzvedá a oslavuje život, radost z drobností a krásy světa
– vzniká jako reakce na hrozné zkušenosti vojáků v První světové válce
Díla: Pohádky krve
– ovlivněno symbolismem a dekadencí, erotické motivy
– zaměřeno především k vnitřním problémům člověka vymaňujícího se z pout měšťanské společnosti a její morálky

Torzo života
– vyjádření bolesti a krize člověka, tragický ráz milostných veršů

Melancholická pouť
– inspirace z cest po Evropě (Vídeň, Berlín, Holandsko, Anglie, Paříž)

Sluneční hodiny
– země jako zdroj utrpení i obnovované víry a naděje, objevují se biblické narážky

Měsíce
– příroda v koloběhu roku; 12 básní – každá o jednom měsíci v roce; oslava domova, společenství lidí, české historické tradice

Stanislav Kostka Neumann (5. června 1875– 28. června 1947)
* Praha
– novinář a básník, literární a výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny
– otec advokát a poslanec říšského sněmu, brzy umírá, vychováván matkou a dvěma tetami
– žije ve vile na Olšanech, schází se zde anarchističtí spisovatelé
– přispívá do dekadentních listů Moderní revue a Lidových novin
– zakládá nejvýznamější anarchistický časopis Nový kult
– člen Omladiny (studentské a dělnické hnutí tvořené mladočechy, snaží se ovlivňovat rakousko-uherskou politiku), za to odsouzen na 1 do věžení
Díla: Nemesis, bonorum custos (Spravedlnost, ochránkyně dobrých)
– psáno ve vězení

Jsem apoštol nového žití
– dekandentní sbírka , užívání abstraktních společenských alegorií vyjádřením rozladění z neúspěchů pokrokového hnutí

Apostrofy hrdé a vášnivé
– psáno volným veršem a vynáší osobitost a renesanci člověka

Satanova sláva mezi námi
• Ave Satan

– tato báseň je pozdravením Satana, symbolu rebellie

Kniha lesů, vod a strání
– vitalistická sbírka přírodní lyriky, oslavuje moravskou krajinu

Fráňa Šrámek (19. ledna 1877– 1. července 1952)
– impresionistický, anarchistický básník, prozaik, dramatik
– studuje práva, ale nedokončuje je
– antimilitarista
– patří do literární skupiny kolem S. K. Neumanna
– za účast na demonstracích a svou báseň Píšou mi psaní je poslán do vězení
– za 2. světové války se uzavírá před světem a nevychází z bytu> na protest proti fašismu
– roku 1946 se stává národním umělcem
Díla: Života bído, přec tě mám rád
– vyjádření odporu k militarismu a Rakousku-Uhersku

Modrý a rudý
– antimilitarismus, vzpoura proti válce, symoblika barev v názvu (modrá barva rakouské uniformy, červená barvou anarchismu), obsahuje báseň Raport

Splav
– impresionistická, senzitivní, harmonická, milostná a přírodní lyrika s protiválečným podtextem

Česká dekadence

– spisovatelé symbolistické a dekadentní orientace přispívající do Moderního revue (časopis vycházející mezi lety 1894–1925)
– jejími vydavateli byli Jiří Karásek ze Lvovic a Arnošt Procházka

Arnošt Procházka (15. listopadu 1869– 16. ledna 1925)
– český literární a výtvarný kritik a překladatel moderní evropské literatury
Díla: Prostibolo duše
Meditace
České kritiky

Jiří Karásek ze Lvovic (24. ledna 1871– 5. března 1951)
– vlastním jménem Josef Jiří Karásek
– přídomek ze Lvovic ke svému připojil na základě svého tvrzení, že je potomkem hvězdáře ze 16. století, Cypriána Lvovického ze Lvovic, což souviselo se zálibou dekadentů ve vzývání aristokracie
Díla: Gotická duše
Zazděná okna
Sodoma

Karel Hlaváček (24. srpna 1874– 15. června 1898)
– básník a výtvarník, přední dekadent a představitel českého symbolismu
– svá literární díla (i výtvarné kritiky) publikuje v Moderním revue
– působí též coby první předseda a zakládající člen Sokolské organizace v Praze-Libni
† tuberkulóza
Díla: Sokolské sonety
Pozdě k ránu

– psáno v ich formě, zajímavá zvuková stavba a melodie (opakování slov a zvláštní rým)
– monotónní , melancholické a smutné básně

Katolická moderna
– mladí autoři, povětšinou kněží, usilují o reformní snahy v katolickém písemnictví

© 2010- Wilhemina

Bez diakritiky

•19. ledna 2010, Úterý • 1 komentář

pojd,
napijem se z poloprazdnych (poloplnych?) sklenic
az se nam bublinky dostanou do nosu
a budou infantilne lechtat skryta svedectvi nasich hrichu

budeme se bavit
budeme se smat
budeme se bat latentnich stinu za tapetami
v hraskove zelenych papirovych krabicich
ktere nechavaji stopy
kdyz se do nich prilis prutce ulozis

postavime snehulaka
se schizofrenickou radosti
zmrzlymi prsty jako spicky tocene vanilkove zmrzliny
potom mu ukopneme hlavu
a mrkev dame kaluzim

do horke koupele nalijeme slivovici s medem
a budem se kochat vypary
poprasenymi pachem nasi fantazie
az se nam z toho vseho hlava zatoci

probudime se az za par dni
tak anhedoničtí….

© 2010- Wilhemina